Každá doba formuje své lidi jinak

12. 5. 2010 / Leopold Kyslinger

Tato, Bůhví odkud vymačkaná slova, jsou téměř doslovnou citací nacistické propagandy. Odkaz směřuje na anglicky psanou stránku, která je shrnutím poučení pro pracovníky propagandy ze září 1943. Pro neznalé angličtiny: Stručně řečeno jde o zpochybnění schopnosti Sovětského svazu vést válku. Argumentuje (?) se obrovskými lidskými a materiálními ztrátami sovětů, odříznutím od třetiny úrodné půdy a schopností německých vojsk pružně reagovat na změny fronty tak, že za bezvýznamný (?) územní zisk zaplatí násilnický bolševik nebývalou cenu na životech.

A takhle to vypadalo na plakátech. Je na ně copyright a proto odkazuji na původní zdroj. Vybral jsem ale 13 ukázek, které mají bližší vztah k tématu.

Jestliže Oxfordský politický slovník charakterizuje nacismus (fašismus) takto: V praxi uplatňovaný antislavismus a antisemitismus (teorie nadřazenosti árijské rasy) a uplatňování tzv. rasové hygieny, politicky antimarxismus, antikomunismus, antibolševismus,  antianarchismus a antiliberalismus (odstranění parlamentarismu), aplikace vůdcovského principu, sociální darwinismus (odstranění občanské společnosti a užití principu Blut und Boden) a nakonec i koncepce Drang nach Osten, tak nechápu, kde lze připsat Čechům, lhostejno zda v roce 1938 či v roce 1945, fašistoidní tendence. Zato dnešní propaganda, která záměrně snižuje cenu položených životů, působí elitářsky, sociálně darwinisticky...

Masivní pomoc západních spojenců byl normální obchodní vztah a Sovětský svaz platil dodávky zlatem. V potopených lodích je leckdy dodnes. V roce 1945 jsem byl svědkem ponižování německých občanů (ostatně se to týkalo i mé matky) a celé řady násilných činů na ženách, ale protože jsem byl v části, kterou osvobodili Američané (nejprve v Plzni a potom v Chebu), tak těmi násilníky byli Češi. Ruské vojáky jsem zažil také. Byl jsem ve třídě jediný, kdo neměl ruskou hvězdičku, která připomínala kapku krve. Požádal jsem otce a šli jsme na výlet na demarkační čáru. Byli tam sovětští vojáci, ale ten rozdíl proti Američanům! Američané měli uniformy, jak kdyby vyšly právě ze skladu, Rusové měli uniformy vybledlé, leckdy i se záplatou, rozložení na louce připomínalo spíše cikánský tábor. Byli tam maličcí koníčci, vozy s plachtou, pověšené prádlo. Hvězdičku jsem dostal a šel jsem domů. Osobně jsem se nesetkal s žádnou nepravostí od spojeneckých vojáků, ale vím, že po týdnu nebo čtrnácti dnech, když byli nahrazeni frontoví vojáci týlovými složkami, najednou ustaly dary (cigarety, kakao, arašídová pomazánka) a začalo se šmelit. Nejprve za německou optiku, později i za německá vyznamenání. Tak mě nepřišlo ani zvláštní, když jsem se dozvěděl o ruské mánii pro hodinky (davaj časy!). Když posuzuji Rusy, musím brát ohled na to, že šli do Plzně kolem 2 000 km, nesli hlavní tíhu boje na evropském kontinentě, procházeli spáleným územím (viz Göbbels Totalkrieg) a byli hnáni svými veliteli, že nebyl čas ani pohřbít mrtvé. Dekadentní hlasy těch, kteří to nezažili, zní nesmírně urážlivě i těm, kteří se po kapitulaci najednou začali vracet do svých (leckdy neexistujících) domovů. Plzní procházela celá Evropa a já, človíček, jenom žasnul, kolik novodobých otroků pro Němce pracovalo. Že bylo učiněno bezpráví těm, kteří ještě před několika týdny byli nazýváni "národní hosté" (uprchnuvší Němci z dobytých území, ale také Němci třeba ze silně bombardovaného Porúří), to nebyl ani drobný kaz na krásném míru.

Vytisknout