Řešení, strašení a volby

13. 5. 2010

Bilbordy "Řešení místo strašení" s přívětivou (modrou a energicky řešitelskou) tváří a nesympatickým (oranžovým a strašícím) ksichtem už dávno nekrášlí českou kotlinu ani moravské úvaly. Krize už všechno vyřešila a je vymalováno.

Strašit se ale musí dál -- pro změnu máme velkou starost o Řecko a o náš ohrožený rozpočet. A zas se musíme bát, ale v obráceném gardu. Straší nás ti modří sympaťáci a stateční TOPáci v čele s nejlepším ministrem financí všech dob, že brzo dopadneme jako Řekové, pokud si je nezvolíme.

Modráci mají to strašení v popisu práce už odedávna, začal s tím VK a měl s mobilisací úspěch. Ještě před ním s oblibou strašil bolševik, nejraději se Sudeťáky a v osmdesátých letech taky s Poláky a s jejich Solidaritou -- že ti Poláci jsou nemakačenkové, jen by stávkovali a dělali bordel, a my jim tam posíláme vlaky masa, aby nechcípli hlady, píše Ivan Černý.

Vzpomínám na schůzi ROH v roce 1980, kdy podnikové partajní špičky dštily síru na líné Poláky. Nikdo tenkrát nevstal a neřekl jim co bylo třeba -- že Poláci jsou frajeři, zastavili v roce 1920 Buďonného před Varšavou, že se postavili Hitlerovi a že i Solidarita bojuje za dobrou věc (a našlo by se toho víc).

Vzpomínky na vlastní zbabělost nejsou zrovna příjemné, a to tenkrát vlastně o tolik nešlo. Vzbuzují asociace na naše bývalé sudetoněmecké spoluobčany, kteří museli snášet horší tlak.

Normalizační režim v osmdesátých letech byl hnusný a dovedl otravovat, ale zabíjel jen vyjímečně. A přece jsme většinou drželi hubu a chodili k volbám.

Němci, co nešli s Henleinem, to v pohraničí měli mnohem těžší, často jim šlo o život. A nebylo jich zas tak málo, ještě v roce 1938 jich tam 10 % volilo sociální demokracii. Ke cti JP je třeba vzpomenout, že jako předseda vlády prosadil v roce 2004 (nebo 2005 ?) gesto ocenění českých Němců -- antifašistů, za nesouhlasného mručení až řevu pestré směsice politiků, mezi nimiž hráli prim VK a KSČM, naši notoričtí strašitelé.

Teď před volbami, více než kdy dřív, se zase bojují bitvy dávno vybojované, proti nepříteli dnes už neexistujícímu a hrozí se návratem totality a komunistů-stalinistů.

Tomu určitě nevěřil ani VK v památné mobilisaci 1998. Třeba to znovu zabere, když se tak rádi a často bojíme.

Zachránit situaci snad můžou už jen ty vesnické báby, vzdálené městské hysterii a systematickému vymývání mozků, pokud je nezmáknou jejich aktivističtí vnukové a vnučky.

A třeba se přidá i někdo z Dejvic, tedy kromě Jakeše, který tam někde taky bydlí.

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 13.5. 2010