Voličům chybí zrcadlo

6. 5. 2010 / Milan Daniel

Bulvární média, která otevřeně boxují za tzv. pravici, dělají svou práci naprosto hrubým a neomaleným způsobem, místo argumentace užívají dehonestace, politické protivníky z levé strany se snaží všemi myslitelnými způsoby znemožňovat, zesměšňovat a zošklivovat, což se jim bohužel u snadno ovlivnitelných mladých lidí bez větších problémů daří. Málokdo ze studentů si dovolí nebýt v prostředí svých kolegů politicky "in"; hesla, která konzumují, jsou přece tak jasná a srozumitelná, že o nich netřeba přemýšlet.

V pondělním rozhovoru pro ČT Jan Čulík zmiňuje fakt, že v ČR nejsou skutečně seriózní noviny. Jan Vnouček ve včerejším vydání charakterizuje chování médií jako štvanici, kampaň MFD na téma studentských "voleb" v podobném duchu zde komentuje i politolog Filip Šimeček.

Médiím se prostě z nějakého důvodu nehodí analyzovat programy stran a s výsledkem potenciální voliče objektivně seznámit. Zajímavější je odstraňování "politických dinosaurů" (líbivý slovník nečitelné strany Věci veřejné) či dehonestace stran, které alespoň deklarují potřebu jisté sociální spravedlnosti, ve prospěch "odpovědnosti".

Na téma odpovědnost se přitom vyjadřují lidé, kteří jí jako volení zástupci lidu neprojevili v minulosti zcela nedávné vůči tomuto lidu ani zbla -- vzpomeňme jen kauzy radar či uznání Kosova, vzpomeňme korupčních afér a s nimi spojených projevů papalášské nadutosti a ignorance.

Velmi by prospěl test, který by s pomocí variabilních odpovědí na nejrůznější témata dokázal vyhodnotit to, nakolik se postoje respondenta shodují s programy -- nejen parlamentních, ale všech -- stran. Existuje pravda server kohovolit.eu, otázky v jeho testu jsou však již dílem neaktuální, dílem nepostihují spektrum témat, jež volič pokládá za důležité a dává šanci jen stranám parlamentním.

Nic takového bohužel není. Strategie poplatných médií směřuje k tomu, aby se předpokládané vítězství levice rozmělnilo. Hodí se k tomu všechno: vyhrožování Řeckem, výzvy k volbám malých a nevýznamných stran, "hlídky" Věcí veřejných, již zmíněné studentské "volby", posilování generačních konfliktů v rodinách, veřejné urážení i násilí.

Nelze si přitom ani na vteřinu myslet, že by kterýkoli větší redakční tým nedokázal dát test výše uvedeného typu během dvou tří dnů dohromady a poskytnout tak voliči objektivní vodítko pro to, která strana nejlépe vyjadřuje jeho postoje a názory.

O to však ale nejde: jde přece o moc: o potřebu ukotvit svá mocensko-ekonomická postavení počínaje pozicemi, na nichž jsou příjmy mimo rámec všech představ, až po servismany těchto lidí na nejrůznějších úrovních. Včetně těch mediálních pochopitelně.

Proto tolik hrůzy z možného výsledku voleb, z toho, že by se mohla pravidla hry na základě vědomého a objektivního rozhodnutí odpovědných a nikoliv vyhecovaných voličů do budoucna změnit. Proto tolik hysterie, hraní na city, ovlivňování nezkušených, proto tolik unfair a podpásových úderů.

Účel přece světí prostředky.

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 6.5. 2010