Škola hrou? Ani náhodou! (7)

Kvalifikovaně naučíme Vaše děti anglicky?

4. 5. 2010 / Miloš Dokulil

Nemá teď zřejmě smysl lkát nad tím, že nemalý počet absolventů vysokých škol s aprobací na cizí jazyky (a angličtinu zvláště) se po absolutoriu poohlíží přednostně nikoli po uplatnění ve školství, nýbrž kdekoliv jinde, kde by znalost angličtiny byla finančně líp ohodnocena. A škola, která už jednou angličtinu má ve svém kurikulu (třeba už od první třídy), může snadno pozbýt své angličtináře tím, že učitel(ka) anglického jazyka získá časem lépe placené místo jinde. Potom nezbývá, než spokojit se neaprobovanými učiteli, dokonce třeba ani nemajícími výchozí předpoklady jak k didaktice jazyka, tak k její náležité fonetice, ne-li navíc (bohužel: často zdrcujícím způsobem) ke korektně osvojeným formám hovorového jazyka.

Pak nepomohou k vhodnému výcviku v jazyce ani osvědčené učebnice. Učitel, který si není jist ani fonetickou transkripcí angličtiny, tím méně správnou výslovností jednotlivých fonémů, snadno se uchýlí do hájemství slovíček. Rodiče ani nutně nemusí tušit, jak by měla vypadat výuka angličtiny pro děti, které ještě nejsou gramotné (jako je to hned v 1. třídě obecné školy). Děti se přece učí "stále nové slovní zásobě"! Někdy to může potom vypadat také tak, že se třeba celý rok učí pojmenovávat nějaká zvířata, různé druhy ovoce a květin, barvy, a k tomu se přibalí v angličtině výrazy jako je česky "otec" (ne už "táta"), "matka" (ne už "máma"), o dalších příbuzných ani nemluvě. Děti sice znají pár desítek slůvek, ale nevytvoří anglickou větu. Nedokážou vytvořit -- podle vhodných vzorů -- ani v náznaku výchozí (kontaktní) řečové situace. S jakými nadějeme rodiče přitom své děti posílají do školy!

Učitelé či učitelky, kteří si nejsou jistí v hovorovém výcviku, nejednou pak drtí své žáky zkoušením slovíček a testy, které třeba nemusí mít daleko od zapeklitých křížovek, aniž se takto dosáhne něčeho víc než jen podkladů ke klasifikaci. (Tyhle jevy provázejí také další cizí jazyky, nejen angličtinu! A nejen výuku jazyků!)

Takže máme tu před sebou celostátně nemalý verbální a procedurální důraz na jazykovou výuku (včetně maturitního zkoušení), který by mohl být potěšitelný, kdyby byl účinný. Zůstává tu ovšem nemalou otázkou efektivita této činnosti. Už dříve bohužel byla nepsaná pravda, že ve škole se nikdo žádnému cizímu jazyku přijatelně nenaučil. Proč (zřejmě až na výjimky) to musí platit i v naší současnosti?

Jistě nelze hned až příliš křiklavě měnit odměňování učitelů cizích jazyků, třeba do-konce výrazně na úkor vyučujících přírodních věd a matematiky. Při postupných a se zpětnovazebními kontrolními mechanismy propojených úpravách finančního ohodnocení pedagogické práce by se toho dalo nemálo na uvedeném poli vylepšit. Zatím jako kdyby ani nešlo o budoucnost národa. Bez zajištění účinné cesty k instrumentálně účinné kvalifikaci nastupujících generací budeme ovšem nadále zaostávat... Jako kdyby nebyly nejhospodárněji (nejspolehlivěji a nejefektivněji) vynaložené finanční prostředky právě ty, které společnost vynaloží do vzdělání svých příštích generací!

1. část: ZDE

2. část: ZDE

3. část: ZDE

4. část: ZDE

5. část: ZDE

6. část: ZDE

Vytisknout