Zhoubný liberalismus v českém školství?

4. 5. 2010 / Martin Profant

Je to lákavá příležitost ke strmé kariéře, ale přece jen musím roli představitele elit odmítnout. Z Paroubkova textu totiž usuzuji, že elity cosi společného s masmédii a tahle společnost opravdu není můj šálek čaje. Mimoto se obávám, že ve společenství mediálních celebrit, celebritek a celebritčího potěru by ta věta o potřebě integrovat téměř každého jaksi nenašla příliš souhlasnou odezvu. Jen by se tam z povinné konformity neozvaly hlasy proti.

Jinak s větou samotnou jakožto s jedním z úkolů pro civilizovanou občanskou společnost souhlasím, nepoužil bych ovšem ani sousloví "neintegrované skupiny lidí", ani výraz odchylky. Řekl bych spíše, že slušná společnost usiluje o vytváření a sbližování šancí na důstojný život pro každého a já že chci žít ve slušné společnosti. Přitom to sousloví důstojný život není nic tajemného, znamená prostě možnost uživit se řádným způsobem a pohybovat se na veřejnosti, aniž bych byl soustavně stíhán podezřívavými pohledy většiny lidí v okolí.

A ano, jsem rád, že žiji ve společnosti, ve které nepadne vláda pro tu či onu sexuální orientaci nějakého ministra a ve které může být premiérem věřící hodně minoritního náboženství. Jen ani tu orientaci, ani to vyznání nenazývám slovy "odchylka". Jsem shodou okolnosti nudně majoritní ateistický heterosexuál, ale necítím se být proto normou, od níž by se ti druzí odchylovali. Ostatně se ani nedomnívám, že by tyto mé názory byly liberální, jsem socialista a nechce se mi vzdávat se socialistické tradice boje za ty civilizační vymoženosti, které pan Paroubek zpochybňuje. Není totiž o nic méně bohatá než ta liberální.

Ale abych dal panu Paroubkovi v něčem za pravdu - vím já, kdy budu něco potřebovat na Ministerstvu financí? - liberalismus do škol opravdu nepatří. Liberalismus je politická orientace a proto se týká vztahů mezi svobodnými a rovnými jednotlivci, kteří nesou odpovědnost za své jednání. V komunikaci těchto jednotlivců, zprostředkované řadou institucí, rituálů a procedur, můžeme stanovovat cíle, kterých by mělo školství dosáhnout, můžeme se dohadovat o veřejných prostředcích, které školství poskytneme a o zákonech, kterými ukládáme rodinám určité povinnosti v souvislosti s jejich spoluodpovědností za vzdělávání jejich dětí.

Přenášet tuto politickou formu komunikace do vztahu žák/učitel je nesmysl. Tento vztah je ze své podstaty nepolitický, protože autoritativní. Učitel nese větší odpovědnost než žák, je povinen vědět víc než žák o tom, čemu žáka učí a on, nikoliv žák, musí rozhodovat o postupu výuky. Tato autoritativnost vztahu nemá nic společného s tím, jestli si učitel vynucuje ve třídě kázeň donucovacími prostředky anebo jestli dokáže žáky vzdělávat bez hrozeb, křiku či dokonce rákosky - a to přestože se v českých pedagogických textech často používá pro tento rozdíl mylné označení "autoritativní/liberální".

Proto je z podstaty špatná škola, ve které učitelé neuplatňují svoji autoritu a namísto toho si stěžují, že nemohou vyučovat, protože nezvládají část žáků ve třídě. Kteří přenášejí svoji odpovědnost na žáky a jejich rodiče. Určitě to není škola, o kterou bych usiloval, ať vědomě či nevědomě. Usiluji o školu, ve které učitelé dokážou vzdělávat své žáky bez ohledu na podporu ze strany jejich výchozí rodiny. Není to lehké a určitě to bude dražší než postupné instituční provazování současné základní školy a speciálního školství, o které se jednalo v zákoně z roku 2004, ale tuto dražší cestu už pro nás zvolili dámy a pánové, co vládli na MŠMT.

Pan Paroubek mi vyčetl, že nenavrhuji nic konkrétního, tak aby neřekl, přikládám jakési téze fragmentu volebního programu politické strany, kterou bych rád volil, kdyby byla v současné volební nabídce. To se vžívám do role mluvčího elit a proto se snobsky opičím po Václavu Havlovi (z té skutečné nabídky volebních programů bych podle jejího školského programu nakonec vybral ČSSD či České pirátské strany, ale bez valného nadšení).

Fragment se týká základního školství a omlouvám se panu Paroubkovi, jestliže neodpovídá na jeho požadavek, aby nebyly zbytečně "rozvíjeny schopnosti méně studijně zaměřených žáků, kteří by často mohli dobře uspět v praktičtějších oborech." Podobnému požadavku bych skutečně neuměl vyjít vstříc, nemyslím, že by se -- vyjma extrémů -- toto "méně studijní zaměření" dalo poznat u šestiletých dětí a trpím přesvědčením, že základní vzdělání je základní proto, že učí žáky tomu, co očekáváme jako základní znalosti a dovednosti u každého spoluobčana.

Fragment školského programu neexistující strany (integrační funkce základního vzdělávání), kterou bych rád volil:

Stát je povinen vynaložit přiměřené prostředky na to, aby minimalizoval počet dětí, které nedosáhnou znalostí a dovedností určených jako standardy základního vzdělání. Tyto prostředky považuje naše strana za rozpočtovou prioritu, která má zvláště přednost před výdaji na obranu (protože negramotný voják je k ničemu), aktivní politiku zaměstnanosti (protože člověk bez základního vzdělání je prakticky nezaměstnatelný), výdaji na učňovské a střední školství (protože bez spolehlivě dosahovaných standardů základního vzdělání budou střední školy nakonec suplovat ty základní). Aby se plnění této povinnosti mohlo věcně veřejně kontrolovat, stát stanoví:

1) jasně zákonně definovanou procedurou vytváření standardů základního vzdělání a jejich pravidelné aktualizace;

2) závazný střednědobý výhled přibližování poměru výdajů státního rozpočtu na regionální (tedy střední a základní školství) vůči celku státního rozpočtu k průměru EU.

Konkrétní kroky, které považuje naše strana za klíčové při plnění výše stanoveného cíle.

a) Předškolní příprava dětí na vstup do základních škol od čtvrtého věku dítěte. Tato příprava je podobně jako školní docházka povinná a bezplatná.

b) Striktně a bez možnosti výjimek se stanoví maximální počet dětí ve třídě. Na první stupni se běžnou součásti výuky stanou asistenti pedagoga a pomáhající pedagogové. Přitom pro funkci asistenta pedagoga se vyžaduje nejméně středoškolské pedagogické vzdělání či příslušné vzdělání bakalářské (tyto funkce tedy nepředstavují analogii současných asistentu zavedených pro žáky ze sociálně nevyhovujícího prostředí či děti zdravotně znevýhodnění).

c) Zavádí se funkce doučujícího učitele, tedy zvláště zkušeného pedagoga, který se věnuje individuálně žákům zaostávajícím v určitém předmětu uvedeným v bodě e).

(Doučující učitel, který probírá učivo se zaostávajícím žákem se ve skandinávských zemích ukázal jako mimořádně efektivní záležitost. On totiž žák překvapivě často nezvládá nějaký předmět, protože si "nesedl" s učitelem, který ho vyučuje.)

d) Zavádí se princip škol s celodenním programem. Jeho nedílnou součástí je asistence žákům při vypracování domácích úkolů a domácí přípravě.

e) Bude provedena revize látky vyučované na základní škole a stanoveny minimální kompetence v předmětech, které představují osu základního vzdělávání: matematika, český jazyk, cizí jazyk. V nezbytných případech stanoví škola ve spolupráci s psychologicko-pedagogickou poradnou individuální plán pro žáka, kteří by nedokázal zvládnout určená minima v těchto profilujících předmětech, a v tomto plánu bude vytvořen časový prostor na doučování žáka v uvedených předmětech na úkor ostatních, neprofilujících předmětů.

f) Na druhém stupni základní školy se budou postupně vytvářet možnosti pro individualizaci vzdělávací cesty jednotlivých žáků tak, aby respektovala jejich zájmy a představy o jejich další kariéře. Tato variabilita musí ovšem vždy vycházet z pevně vymezeného základního profilu absolventa základní školy.

g) Škola musí mít možnost trestat žáky, kteří porušují školní řád, a to způsobem, který povede k jejich ukáznění.

h) Budou vytvořeny nezbytné právní a instituční předpoklady proto, aby bylo možné efektivně postihovat rodiče, kteří zanedbávají svoji část odpovědnosti za povinnou školní docházku svých dětí.

Naše strana si je plně vědoma, že bez vzdělaných a odpovědných učitelů není změna české základní školy možná. Proto prosazujeme, aby průměrný učitelský plat dosáhl alespoň 1,3 republikového průměru, aby nástupní plat učitele představoval minimálně 0,9 republikového průměru. Zároveň ale trváme na zkvalitnění nároků na absolventy zvláště pedagogických fakult a přísných atestacích učitelů, kteří buďto do tří let od nástupu prokážou svoji způsobilost u státních atestačních zkoušek a získají tak přístup k relativně rychlému platovému vzestupu anebo, pokud tyto zkoušky nezvládnou, opustí pedagogickou profesi.

p.s. Když jsem měl naposledy příležitost pracovat s údaji, které umožňovaly alespoň rámcový odhad nákladů uskutečnění takového programu, tedy v roce 2006, vycházelo mi to přibližně na osm až deset miliard ročně do školství navíc bez započítání onoho navýšení učitelských platů. Takže si myslím, že by strana s takovým programem moc voličů zase nezískala. Abych ale citoval moudrá slova svého váženého oponenta, obávám se, že nám "jednou ale nezbyde nic jiného a doufejme, že do té doby se dnešní krize nezhorší natolik, že by to přineslo následky, jaké známe z krizí minulosti."

Vytisknout