Proti dezinformaci o matematice ve škole

31. 3. 2010 / Leopold Kyslinger

Že je matematika jedním z nejméně oblíbených školských předmětů bych se snad s autorem i v některých případech shodl. Záleží na okolnostech - tedy na učitelích. Na matematice je specifické to, že opravdu velmi důsledně staví na předchozí probrané látce. V matematice nelze vynechat (na základním stupni) jakýkoliv celek, na který se navazuje a přejít na další látku. Absence ve škole -- není-li zvládnuta doučením látky -- se krutě vymstí. Zjistí-li učitel nějaký nedostatek, který není jen tak jednoduše odstranitelný iniciativou žáka nezbude mu nic jiného, než látku doučit.

Matematika jako soubor s vágně definovanými pojmy a vztahy -- ve srovnání s programovacími jazyky... To je opravdu postavené na hlavu! Vždyť programovací jazyky jsou jenom podmnožinami matematické logiky. Jsem ohromen rozměry takovýchto tvrzení.

Varoval bych před použitím takového výpočtu, zvláště s vědomím, že autor tohoto výpočtu vůbec nevěděl, jak se ke vztahu (ze kterého výpočet pochází) došlo a jak lze tento vztah také interpretovat. Výsledek je takový, jako celý článek. Autor sesílá hromy na matematiky, protože nenašel v učebnici návod na převod "normálních" logaritmů na logaritmy dekadické. Přehlédnu-li, že žádné normální logaritmy nejsou a autor měl na mysli přirozené logaritmy, tak každý žák 1. ročníku gymnázia po pololetí, by mu takový vztah odvodil z prosté rovnice e^x=10^y.

Neznalost a operování s dojmy místo s fakty se projevuje v celém článku. Trojčlenka se například vyučuje nejpozději v 7. ročníku ZŠ, kdežto rovnice o rok později. Budu-li probírat rovnice, budu (z metodických důvodů) žádat řešení formou rovnice. Budu-li jenom ověřovat znalosti (obvyklá náplň čtvrtletních prací), je mi jedno, jak to žák vypočítá.

Křížové pravidlo je užitečná mnemotechnická pomůcka, ale bez její znalosti se lze (se znalostí rovnice) obejít. Při nejhorším to spraví dvě jednoduché rovnice. Leckdy tristní matematické nedostatky našich potomků si zaslouží určitě hlubší rozbor než jsem tu na několika řádcích schopen podat. Příčin náhlého zhoršení je více.

Z obvykle nepublikovaných je to například trauma ze ztráty monopolu Státního pedagogického nakladatelství, a s tím spojená jistá různorodost učebnic. ŠVP (školní vzdělávací program) tuto záležitost neřeší. Ve výchově se chybně předřadily práva povinnostem.

O přechodu velké většiny výchovných kompetencí na rodiče nebyli tito dostatečně informováni. Příliš velký důraz se klade na metodiku a zjevně se nadhodnocují experimenty, které nejsou dále seriózně vyhodnocovány. Učitelství se stalo zaměstnáním pro silné osobnosti, což se neprojevilo v přijímacím řízení na pedagogické fakulty. To je jenom malý výsek z problémů školství vůbec. O středních školách jsem psal už v minulém článku.