Belgický Mons a rekordní nezaměstnanost v Henegavsku

31. 3. 2010 / Ivo Šebestík

Myšlenka podpořit kulturní, umělecké, ale i vzdělanostní projekty evropských měst a jejich spádových oblastí pochází od řecké ministryně kultury Meliny Merkuri, a datuje se k roku 1985. Tehdy uplynuly čtyři roky od přistoupení Řecka do Evropského společenství a rok zbýval k rozšíření o Španělsko a Portugalsko. Společenství začínalo přijímat země, jejichž některé regiony zaostávaly daleko za standardem Beneluxu, Francie, Velké Británie či Německa. Tehdy se ukázalo jako nezbytné připravit řadu projektů zaměřujících se na postupné vyrovnávání hospodářské a sociální úrovně evropských regionů. Další rozšiřování Unie o nové členské státy v letech 1995, 2004 a 2007 tuto strategii potvrdilo.

Je ale pravda, že dimenzi nepřímé "regionální pomoci" získal projekt Evropského hlavního města kultury teprve později. A že původně jeho tvůrci zamýšleli velkolepou prezentaci zejména hlavních měst a těch nejatraktivnějších regionálních metropolí. Teprve později, právě v souvislosti s dalším rozšiřováním Unie, se ukázalo jako správné řešení otevřít prostor i pro ta města, která potřebují pomoc při svém prosazení a zviditelnění na evropském kontinentu.

Hospodářská a sociální situace Henegavska a Monsu jako jeho střediska

Výběr Monsu pro projekt Evropské hlavní město kultury není pro toho, kdo zná hospodářskou a sociální mapu současné Belgie náhodný. Mons (nizozemsky Bergen) je správním i kulturním střediskem provincie zvané Henegavsko (Province de Hainaut). Ta je součástí frankofonní (valonské) oblasti Belgie, která všeobecně vykazuje (ve srovnání s Flandry a Brabantskem) podstatně nižší podíl na HDP státu, na produktivitě práce a zaostává i v dalších ukazatelích. To s sebou, pochopitelně, přináší rekordní nezaměstnanost v rámci celé Belgie.

Nejnovější ukazatele z konce roku 2009 mluví o 20,7% nezaměstnanosti. Pro srovnání, belgický průměr byl v loňském roce 11,6 procent (oproti roku 2008 se nezaměstnanost v celé zemi zvýšila o celé jedno procento). Mons, stejně jako další důležitá frankofonní města -- Namur a Lutych -- už dlouhodobě zaostávají za bohatšími vlámskými regiony. Je otázkou, nakolik toto zaostávání působí novodobé faktory, a nakolik jde stále ještě o důsledek dramatické restrukturalizace těžkého průmyslu, ke které v Belgii došlo od šedesátých let 20. století. Konkrétně v Monsu byla tehdy zastavena těžba uhlí a redukovaly se i hutě, byť hutní výroba zde tvoří spolu se sklářstvím dodnes základ průmyslové skladby. Podobně jako v Namuru nebo Lutychu, které zaznamenaly obdobný vývoj s totožnými důsledky.

V období mezi oběma světovými válkami patřila Belgie k průmyslově nejvyspělejším zemím Evropy a její hospodářský rozvoj stál právě na těžbě uhlí a na hutním průmyslu. Svou strukturou Belgie do jisté míry připomínala české země na konci monarchie a v období československého státu. Tehdejší průmyslový ráz Belgie se ostatně významně odrazil i v literatuře bohaté na sociální témata a v četných výtvarných dílech malířů z přelomu staletí devatenáctého a dvacátého zachycujících pochmurnou atmosféru průmyslových měst.

Z toho pohledu se může jevit jako poměrně příznivá okolnost, že jedno z velkých českých průmyslových a kulturních center -- ať už Ostrava nebo Plzeň -- bude mít v roce 2015 za partnera právě Mons a Henegavsko s jejich podobnou historickou a průmyslovou tradicí a do jisté míry možná i osudem. Prostor pro spolupráci by měl být tedy široký, stejně jako vzájemné porozumění.

Co může Mons (Bergen) nabídnout turistům?

Jak už napovídá název, město se rozprostírá v kopcovitém terénu. V tom ohledu se některé valonské regiony nápadně liší od Flander a většiny území Brabantska, které jsou rovné jako stůl. Návštěvník, který do Monsu zavítá, objeví typické belgické město střední velikosti. Uprostřed se prostírá rozlehlé náměstí s nerovnou dlažbou, lemované cihlovými i omítnutými domy a nesoucí obvyklý název Grand' Place (vlámsky Grote Markt). Původně to bylo skutečně tržiště, ale zároveň odedávna s funkcí centra všeho politického, hospodářského, kulturního i právního života města.

Dnes jsou tato typická pikareskní náměstí lemována restauracemi a kavárnami. Také v Monsu se od jara do podzimu sedí nebo korzuje pod širým nebem. Tamní ruch je ale spíše maloměstský. Více než devadesát tisíc obyvatel henegavské metropole není příliš znát a turisty Mons -- aspoň prozatím -- neoplývá. Z náměstí se všemi směry jako chapadla vinou dlouhé úzké ulice. Belgická města obecně, pokud to není Brusel nebo Antverpy, působí spíše komorním dojmem. Všechna jsou hustě zalidněná a jejich rozloha je mnohem menší, než tomu bývá u českých a moravských měst. Jejich brueghelovská titěrnost je ale často jen zdánlivá. Dlouhé úzké a navzájem se podobající ulice, například v Bruggách či Gentu, vytvářejí hustou síť, pavučinu, ve které není vůbec těžké uvíznout.

V Monsu ale nebezpečí, že v něm cizinec zabloudí, nehrozí. Vedou tu tři nebo čtyři dlouhé a klikaté obchodní tepny, které se sbíhají na ústředním náměstí. Ostatní ulice ústí na malebná tichá zákoutí a do hezky upravených parků v blízkosti gotických chrámů, kolem kterých se už pokládá nová dlažba a upravuje se jejich okolí. Město má příjemnou atmosféru a pomalu se chystá na svou velkou chvíli. Je v něm několik historicky cenných památek, zbytky středověkého opevnění, kostely a také pro Belgii typická "beffroi", tedy osamoceně stojící vysoká věž zvonice. Restaurací na náměstí a v okolí je poměrně dost a ceny jsou v nich oproti Bruselu, Antverpám, Bruggám či Gentu o poznání nižší.

Místní obyvatelé si v nich dají nejčastěji toasty, nějaký zeleninový salát, vaječnou amoletu se špekem nebo něco sladkého, a pak dlouho sedí u sklenky vína, povídají si s majitelem či majitelkou nebo se baví pohledem z okna na dobrácky vyhlížející policisty, kteří z náměstí, do kterého je zákaz vjezdu, tu a tam přátelsky vyprovázejí mladíky na motorkách.

Není také bez zajímavosti, že právě v Monsu se narodil jeden z nejslavnějších evropských polyfoniků 16. století Orlande de Lassus, známější pod italským jménem Orlando di Lasso. A o pár století později se město stalo nedobrovolným příbytkem jiného miláčka Múz, kterým nebyl nikdo jiný než básník Paul Verlain. Prokletý poeta si v Monsu odpykával trest za to, že postřelil svého přítele a kolegu Arthura Rimbauda. K incidentu došlo v Bruselu, v domě, který stával (dnes už nestojí) sotva několik desítek metrů od bruselského Grand' Place. Jak a proč došlo k výstřelu v hotelovém pokoji, nikdo přesně neví, jisté ale je, že pobyt ve vězení v Monsu posílil Verlainův odpor k Belgii, vyjadřovaný až příliš často i poněkud lacině v jeho poznámkách a denících. Zatímco Victor Hugo Belgii, svůj oblíbený politický azyl, miloval, Verlain nikoliv, neboť ji viděl skrze mříže.

Projekty Evropského hlavního města kultury

Mons si je vědom svého historického významu města založeného v 7. století na místě bývalého římského vojenského tábora i kulturních tradic a slavných rodáků. Nicméně ve strategii zaměřené k Evropskému hlavnímu městu kultury spoléhá zejména na tři projekty. Tím prvním je průnik kultury s nejmodernější technologií.

Program zaměřený na aplikaci techniky pro podmínky kultury, umění a vzdělávání dostal anglický název: Where technology meets culture. Mons se v něm opírá o bohaté zázemí, které má v mladých lidech, zejména ve studentech tří zdejších univerzit. Jsou to Université de Mons-Hainaut, Facultés Universitaires Catholiques de Mons a Faculté polytechnique de Mons. Na těchto třech vysokých školách studuje přibližně deset tisíc posluchačů.

S mladými lidmi souvisí i druhý z významných záměrů Monsu, kterým je projekt s názvem: V roce 2015 mi bude dvacet let (J'aurais 20 ans en 2015). Zde se jedná o podporu mladých lidí nejenom v oblasti vzdělávání a pracovních příležitostí, ale také v jejich přístupu ke kultuře a umění. Třetí projekt pak vtahuje do hry blízké okolí města, celkem 19 obcí aglomerace. Jeho součástí je také okruh, který zasahuje v podstatě celé historické hrabství Henegavsko. Předpokládanou součástí všech aktivit Monsu v rámci roku 2015 je také úzká spolupráce právě s kandidáty z České republiky, Ostravou či Plzní. Předpokladem je, že toto partnerství nezůstane omezeno pouze na projekt Evropského hlavního města kultury, ale že položí základy k trvalé komunikaci.

Jak rozhodly Evropský parlament a Rada zejména ve dvou svých dokumentech, přijatých v letech 1999 a 2005, úspěch projektu Evropského hlavního města kultury stojí na přijetí programů dlouhodobé spolupráce mezi městy z různých zemí. Nejde jen o to na jeden rok na sebe připoutat pozornost Evropské unie, vyčerpat některé finanční zdroje a v rámci krátkého období využít kapacit, které se nabízejí v oblasti turistického ruchu nebo kongresové turistiky. To by bylo samo o sobě málo. Města a regiony, které získávají možnost stát se na jeden rok Evropským hlavním městem kultury, by měly z tohoto výsadního postavení těžit dlouhodobě. To je však věc, kterou Evropská unie už neovlivní. Spočívá plně v rukou odpovědných lidí v kandidátských městech a regionech.

+++

Návštěvníka přijíždějícího do Monsu vítají při výjezdu z dálnice nápisy Mons -- Capitale européenne de la Culture 2015. A samotné centrum města už v těchto dnech obcházejí středoškoláci s dotazníky pro občany i turisty. "Jak se vám v Monsu žije?" "Co byste v Monsu změnili?" A nakonec padne i shakespearovská otázka: "Jak se vám líbí?" No, je to šance, která, když se uchopí správně, může městu i regionu alespoň trochu pomoci odpoutat se ode dna belgických hospodářských statistik.

Vytisknout