Tak už i Rýn...

29. 3. 2010 / Ladislav Žák

Zpráva o tom, že jedna z největších evropských řek Rýn neměří 1320, ale pouhých 1230 km a že za nesprávným údajem je zřejmě nezachycený překlep z období před půl stoletím mne přivedl k zamyšlení, zda by takový překlep prošel a udržel se tak dlouho v učebnicích a encyklopediích, kdyby byl v jeho důsledku Rýn kratší a nikoliv delší. Zdá se, že my lidé jsme natolik lační pozitivních informací, že se nad jejich pravdivostí pozastavujeme daleko méně než nad pravdivostí informací, které mají nějaký negativní náboj. Ostatně, říkat lidem to, co chtějí slyšet, je základem nejen politiky a předvolebních kampaní zvláště, ale i podvodného chování a manipulací všeho druhu.

Užíváme si toho do sytosti, ale nedá se předpokládat, že bychom se toho někdy přejedli, alespoň soudě z našeho chování u voleb. Nic nenasvědčuje tomu, že bychom se v těch nadcházejících chtěli chovat jinak. Vyhrají v duchu národních tradic ty nejkrásnější řeči, lži a sliby, zatímco realita se bude krčit v poli poražených, aby nás ovšem v blízké budoucnosti uchopila za límec a pořádně s námi zatřepala.

Minulý týden jsem dostal krátký text svého ruského známého Sergeje Timofejeva, jehož některé texty jsem se představil v minulosti i čtenářům Britských listů. V textu s názvem Degradace si Sergej všímá toho, že v roce 2008 došlo nejen k plnému propuknutí finanční, hospodářské, politické či společenské krize, ale zároveň došlo k zajímavému demografickému zlomu v tom smyslu, že v zemích Zlaté miliardy se začal k horšímu měnit poměr mezi těmi, kdo pracují a vytvářejí bohatství, a těmi, kteří je pouze spotřebovávají. Za Zlatou miliardu je pokládáno území států, kde žije miliarda těch nebohatších obyvatel naší planety. Pokud platí, že tři miliardy lidí žijí za méně než 3 USD na den, tak mezi nimi a tou Zlatou miliardou, jejíž životní podmínky jsou pokládány za všeobecně přijatelné, se pohybují ještě někde asi dvě miliardy obyvatel naší modré planety. Teď se zdá, že schopnost Zlaté miliardy živit se vlastní prací začne postupně klesat. Je to trend, který lze jen velmi těžko obejít a zároveň trend, který neunikne pozornosti těch ostatních, pro které je Zlatá miliarda Eldorádem. Zvýši to tlak na teritorium i společnosti Zlaté miliardy a ty se začnou postupně zmenšovat a uzavírat, až se stanou malou nedobytnou pevností vyvolených...

Informace o tomto demografickém zlomu není příliš pozitivní, a proto nepředpokládám, že se ujme tak dobře jako onen překlep, který před padesáti lety prodloužil Rýn. Jsem si však celkem jistý tím, že nás důsledky tohoto zlomu budou postupně oslovovat s vtíravou otázkou, co jsme dělali, když jsme ještě něco dělat mohli... A přijde to určitě dříve než za padesát let.

Čtenářům Britských listů připomínám, že články Sergeje Timofějeva najdou na www.stimson.ru a řadu z nich i v angličtině.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 29.3. 2010