Mediální podnikatel Berka se ohradil proti Janu Potůčkovi

12. 2. 2010 / Štěpán Kotrba

22. 09. 2009 Štěpán Kotrba: Špinavej potůček ZDE

Stejně tak jako Potůček nezveřejnil, že je v tomto případě v konfliktu zájmů, neboť to byl on, kdo připravoval projekt, se kterým jeho zaměstnavatel prohrál ve výběrovém řízení, nevzal na vědomí další informace, které jsou mu známy o osobách, o kterých se ve svém článku hanlivě zmiňuje.

Profesionální pochybení Jana Potůčka už dosáhlo takové intenzity, že přimělo Berku, aby pověřil své právníky zahájením právních kroků vůči nekalosoutěžnímu jednání vydavatele Digizone. A divil bych se, kdyby některé další osoby nežalovaly Potůčka pro pomluvu. Důvod by se našel. Mě nemůže nikdo podezřívat ze spojenectví s Berkou či napojení na Berku ani jeho síť firem a na rozdíl od Potůčka jsem byl u řady jednání osobně. A byl jsem jedním největších Berkových kritiků. Ale nesnížil bych se ke lžím a polopravdám jen proto, abych protivníka kopl do kotníku. Chování Jana Potůčka je přesně opačné. Začněme proto s řadou omylů od konce jeho posledního článku:

• Ano, Berka pořádal Českokrumlovské mediální konference jako střetávání odborníků a novinářů z branže. Byla to kvalitní setkání. K tomu prvnímu, které se konalo v roce 2002, jsem tehdy do BL napsal: "Organizátorem setkání mediálních teoretiků i praktiků byla krumlovská agentura Česká média, o které se sice všeobecně tvrdí, že "kope" za Vladimíra Železného, na jejíchž webových stránkách se ale profiluje velmi "veřejnoprávní" diskuze o médiích a jejich roli ve společnosti, včetně nastavování zrcadla křivé hubě některých ideologů veřejnoprávní manipulace." Není pravda, že Berka zval "ředitele největších televizí, ale především zákonodárce". Zval poslance, manažery, techniky, teoretiky - odborníky i novináře. A Potůček byl jedním z hostů, kteří byli zváni a přijížděli pravidelně. A stejně jako několik desítek dalších, i kritický novinář Potůček se na Berkou pořádaných večírcích v Českém Krumlově opíjel mnohdy až do rána... Jelikož jsem byl praktiky na všech konferencích jako účastník a většinou i jeden z řečníků, a jako jediný jsem měl možnost skoro všechny krumlovské konference fotografovat, mohu přispět bohatou fotodokumentací - i oněch mejdanů u řeky po půlnoci...
• Není nc "paradoxního" na tom, že na krumlovské konference jezdil i bývalý generální ředitel Českého rozhlasu Václav Kasík. Jezdil tam proto, že mezi jeho povinnosti bylo obhajovat koncepci Českého rozhlasu a jeho digitalizace, ale i hájit spolu s dalšími pracovníky ČRo a pracovníky ČT veřejnou službu při odborných diskuzích. Technických i obsahových. Jezdil tam ze stejného důvodu stejně "paradoxně" i generální ředitel České televize Janeček i mnozí členové mediálních rad. Bojiště si nevybíráme a z bitev neutíkáme jen proto, že je organizuje protivník a má zde početní převahu. Nicméně posléze i ČT a ČRo byli na několika konferencích spolupořadateli. S faktem, že Berkova zaměstnankyně Dana Jaklová, která se tři roky jako aktivistka mediálního panelu ODS snažila coby členka Rady ČRo (a nakonec se jí to povedlo) sesadit Václava Kasíka, to nic nemá společného. Stejně jako to, že do Krumlova jezdil bývalý poslanec ČSSD Miloslav Kučera nebo poslanci ODS, KSČM či Unie Svobody. Prostě tam jezdil každý, který se profesionálně zabýval médii. Byly partaje, ve kterých se profesionálně médii nezabýval nikdo. Na vstupu Jaklové do Rady ČRo s jasným úkolem zničit veřejnou službu a její digitální výhonky má daleko větší podíl její členství v ODS a spolupráce s Petrem Štěpánekm a Ivanem Langerem. A posléze rezignace Paroubkovy ČSSD na boj o média a koncepční neschopnost jeho poradců.
• Na kandidatuře Jana Bohdala do Rady ČTK také nemá vliv Berka, i když nevylučuji, že mohl k jeho zvolení přispět. Vybrala si ho jako svého nominanta ČSSD a za Berku zde nekopal. Byl vcelku rád, že už nemusí být jeho zaměstnancem a nemusí už vyrábět pro Česká média zpravodajství. I to zpravodajství ale dělal stejně jako jho předchůdce Rožánek poctivě. Podobně odešli od Berky další kvalitní zaměstnanci, z nichž většina skončila v médiích veřejné služby - v ČT Irena Ryšánková či Radim Hreha, v ČRo Filip Rožánek a jeho kolegyně Klára. K jejich přechodu "k protivníkovi" Berka nepřispěl ani prstíčkem. V Českém rozhlase 6 ale dodnes externě pracuje Berkova obchodní partnerka Ivana Denčevová a Berkův příležitostný externista Radko Kubičko. Z něj se stal dokonce šéfredaktor této štvavé vysílačky. Jejich vazba na Berku a PR firmu Česká média je velmi úzká, neboť Kubičko s Berkou koordinoval témata a hosty pořadu ČRo 6 Média v postmoderním světě, které vycházely většinou ze seminářů, Berkou pořádaných v sídle ministerstva kultury. O čemž ovšem Potůček stejně jako většina novinářů ví houby...
• Stejně tak Potůčka nezajímá, jakým způsobem se dostali Berkovi a Kubičkovi lidé do funkcí v Syndikátu novinářů...
• Fakt, že Radim Hreha je "starý známý Jaroslava Berky", je irelevantní jak pro jeho odchod z firmy Česká média, tak pro jeho příchod do ČT a stejně tak pro jeho zvolení do čela STV i později do čela ČTK. "Starým známým" Jaroslava Berky jsem i já... Znám ho dost dlouho... Lidí schopných řídit média je v Česku obecně málo. Hreha patří k těm nejkvalitnějším. To ale Potůček vytrvale ignoruje a jeho lživé útoky proti Hrehovi nesou znak obsesivní poruchy neschopného vůči schopnému. Možná je na čase, aby i Hreha už Potůčka konečně zažaloval za pomluvu - stejně, jako to učinil s redaktorkou Respektu za její nactiutrhačný článek.
• Stejně tak Potůčkovo ostouzení Zdeňka Duspivy vyplývá z neúplných či zkreslených informací bez schopnosti porozumět jejich význam a politickému kontextu. Duspiva (pro Berku a jeho klienty) dlouhodobě zpracovával analýzy evropské i české mediální legislativy. A dělal to většinou otevřeně (články lze dodnes najít v historii ČM, přednášky jsou v archivu krumlovských konferencí), puntičkářky poctivě a dobře. Až jsme si z něj utahovali, že se stal kronikářem i české digitalizace. Do funkce národního koordinátora jej doporučil bývalý ministr informatiky Vladimír Mlynář a Unie svobody - tedy nikoliv ODS, se kterou má Berka dodnes nejužší vazby. Pro byla i ČSSD. Duspivovo angažmá pro Mlynáře nevadilo kupodivu nikomu, neboť Duspiva dokázal, že je především schopným a pečlivým státním úředníkem. A takových je také málo. Jejich politická orientace je proto až druhotná a na přetřes přijde až ve chvíli, kdy selžou.... Duspiva neselhal. Jeho role byla především koordinační, analyticko-dokumentační a mediační, nikoliv programově politická. Duspiva svou práci dělal a dodnes dělá dobře.
• Křesťanskými demokraty ovládaná společnost Newton IT bohužel pro ČT neprodukovala příliš kvalitní analýzy. Zejména proto, že její zaměstnanci nerozuměli a dodnes nerozumějí politice. Neporozuměli ani potřebám Rady ČT, jejíž způsob hodnocení určuje zákon o ČT.
  Berka odváděl pro Radu i pro ČT poctivé řemeslo. Radě to stačilo a ČT platila Berkovi pouze za ty příspěvky, které odvysílala. Za prvé má ze zákona povinnost zaměstnávat externí firmy, za druhé byl Berka schopen se podřídit požadavkům OTN. Za třetí byl jeden z mála, který vyhověl nárokům na technickou kvalitu. O práci regionálních televizí pro ČT věděli všichni a nikdo to neviděl jako konflikt zájmů. V tomto ohledu dokázal Berka odstínit své lobbistické zájmy od produktů, vyráběných jeho firmami v regionech. Analýzy vyváženosti a objektivity zpravodajství ČT prováděl pouze u těch reportáží, kde nebyl autorem. Odpovědnost za politickou vyváženost byla i nadále na vedoucích pracovnících - šéfredaktorovi zpravodajství Petrovovi a řediteli zpravodajství Fridrichovi.
• Berkova obchodní a lobbistická zdatnost vyplývala z jeho počátečního postavení na mediálním trhu, přístup k financím a schopnosti reagovat včas a chytře. Jako vynucený partner Primy byl zván vší. Odvšivení Primy bylo naléhavým úkolem v letech 2005 a 2006, protože málokdo považoval daný stav za udržitelný. Odvšivení bylo zpracováno ve dvou varintách - tvrdé a měkké. Licitoalo se o možnost poslat ke dnu Lauderovu Novu tím, že by se Primě dala svoboda. Byl dohodnut prodej Berkovy sítě Primě. Ale Berka odmítl nabídku jako málo výhodnou. Měl pravdu, neboť tehdejší manažeři Primy hrubě podcenili celý proces. Výsledkem bylo, že neprodal a celou konstrukci zmařil. Nic, co by se optikou dneška dalo z obchodního hlediska kritizovat. V zákoně došlo nakonec k tzv. měkkému odvšivení a Prima byla donucena se rozhodnutí Sněmovny podřídit. Přestože zde běhali lobbisté všech televizí, na výsledek hlasování neměli vliv. Jejich přátelé v ODS a KDU-ČSL i v části ČSSD zuřili, mnozí poslanci tehdy přišli o dost peněz. Mnozí se už díky této prohře v lobbistickém zákulisí neměli objevit na kandidátkách. A někteří přežili. Pomstili se později... O podobě zákona se licitovalo i v Senátu a dokonce i před posledním hlasováním Sněmovny při přehlasovávání senátní verze novely zákona 231/2001 Sb. V této chvíli rozhodovali už pouze předsedové politických stran na základě jednání s řediteli tří televizí. Berka v tom kuse už nehrál, což mohu jako tehdejší účastník a pozorovatel mnoha zákulisních procesů potvrdit...
• Kriminalizovat podnikatele z obchodní zdatnost je zvrhlé. Když se Berka bránil zpočátku označení lobbista, vygradoval náš první vzájemný konflikt. Poté, co přiznal barvu a všichni věděli, co a proč dělá, pohyboval se v mediálním světě jako všichni žadatelé o licenci. Profesionálně. Na rozdíl od mnoha jiných rozuměl politice a rozumí dodnes potřebám politiků. Dát jim prostor tam, kde jim ho jiní upírají, neublíží, ale pomůže. A Berka nebyl tak neschopný a hloupý, jako Fero Fenič či jiní, kteří dodnes nevysílají. Vysílá. A vysílá jako jiní soukromníci, omezen pouze zákonem a licencí. Všichni holt nemají v tornistře maršálskou hůl. Berka dokázal, že se lze prosadit - i proti všem. Vybral si dlouhodobě perspektivní oblast kterou kreativně obhospodařuje.

Závist Jana Potůčka by byla pochopitelná u naivního mladého komunisty, nenávidícího všechny úspěšné mediální kapitalisty za jejich vykořisťování dělníků pera. U pravicového liberála je zarážející a dá se vysvětlit pouze Potůčkovou obchodní porážkou a z toho vyplývající existenční nejistotou. Jiné vysvětlení pro směsici faktů drbů a neověřených polopravd není.

Vytisknout