Víra v budoucnost...?!?

10. 2. 2010 / Ladislav Žák

Na svou včerejší poznámku, ve které jsem objasňoval svou víru v budoucnost, jsem dostal řadu reakcí. Řada z nich se týkala obecnějších témat, zejména toho, že víra v budoucnost je více méně pevně spojena s dobrými a nadějnými vyhlídkami. Další reakce se týkaly konkrétního textu o možných důsledcích toho, že přestaneme v budoucnost věřit. Dovolím si pasáž ocitovat:

Kdybychom přestali věřit, že bude nějaká budoucnost, tak bychom přestali nejen plánovat, ale 1)přestali bychom vykonávat celou řadu činností, které mají svůj cíl v budoucnosti a takových je drtivá většina. 2) Zhroutilo by se hospodářství, protože by nikdo nespořil ani neinvestoval, ale všichni by spotřebovávali. 3) Začali bychom se chovat nezodpovědně, protože bychom se přestali bát důsledků svých současných činů v budoucnosti. 4) Nikdo by se ničemu neučil, protože i vzdělání má vztah k našemu budoucímu konání. (Čísla usnadňují orientaci v druhé citované reakci)

A přidám dvě reakce, o kterých si dovolím tvrdit, že pocházejí od lidí, kteří se nikdy neviděli. Jednoho z respondentů dobře znám. Uvádím reakce i s autorským zvýrazněním velkými písmeny.

Ta první zněla:

VŽDYŤ TOHLE PRÁVĚ PROŽÍVÁME. TOHLE SE PRÁVĚ DĚJE KOLEM NÁS.

A ta druhá, trochu obsáhlejší, se vázala k jednotlivým větám citátu:

Copak to není PŘESNĚ tím, co se v ČR v posledních letech děje a je to zvlášť křiklavé v současnosti?  Absolutní generalizace (zejména bodu 2. a 4.) zatím neplatí, ale drtivá většina obyvatel již v tom stavu je nebo se mu blíží.  Body 1. a 3. již platí v děsivé míře nyní. A není to "jen" o ekologii, ale i o formálně trestných činech.

Bylo by příliš silné na základě těchto reakcí prohlásit, že lidé už nepociťují víru v budoucnost, ale přesto si dovoluji tvrdit, že nejde o náhodu nebo banalitu. Rozhodně se dá říci, že mnozí z nás víru v budoucnost alespoň v určitých ohledech ztrácejí. A to je zle, nedobře, zejména pokud je to v souvislosti s jejich vlastí.

Jedním z projevů ztráty víry v budoucnost může být i podstata nedávného sdělení o prudkém nárůstu počtu firem, které opouštějí naši zemi. O nich je možné bezesporu prohlásit, že u nás ztratily víru v budoucnost a současnost je ničí. Bylo obveselující pozorovat pány profesory Mejstříka a Švejnara, jak se nám v nedělních OVM snaží namluvit, že je to tím, že jsou u nás vysoké nebo špatné daně. Stejně tragikomická je politická kampaň kolem toho, že tyto firmy odcházejí do daňových rájů a tudíž si chtějí finančně pomoci a olupovat nás ostatní o odvody do naší poctivé, tedy české kasy. Je smutné, že z těchto firem děláme vykuky a nevidíme, že odcházejí především proto, že je u nás v podnikatelském prostředí takový nepořádek a nejistota, že se v některých oborech prostě podnikat prostě nedá a hospodařit už vůbec ne. Zcela obdobný scénář je tradičně uplatňován i proti lidem, kteří opouštějí naši zemi, protože se tu necítí bezpečně a nemohou bez obav vyjít na ulici - a už vůbec nemohou zavadit o nějakou důstojnou práci. Skoro vždycky z nich uděláme v souvislosti s jejich odchodem vyžírky. Je úplně jedno, jaká je doba, zda je demokracie, totalita nebo Rakousko, a jací to jsou lidé, zda Romové, disidenti nebo jenom tovaryši, co se nevrátili z vandru. Prostě jdou na lepší a nás tu nechají trpět, však my jim to dáme sežrat, jestli se náhodou vrátí.

Upřímně řečeno, nepřekvapilo mne, že premiér Fischer, který byl v diskusi OVM též přítomen, nesdělil národu, že on dobře ví, že lidé i firmy opouštějí zemi, která aktuálně za moc nestojí, protože tohle nemá premiér prostě v popisu práce. Skutečnost, že tu máme tak trochu bordel, si mohl dovolit říci jenom Václav Havel v Novoročním projevu 1990. Možná je načase, aby se někdo zvedl a sdělil, že pokud se něco rázně nezmění, tak si můžeme nejen na Rozvadov pověsit onu legendární cedulku s nápisem: "Poslední zhasíná". Možná, že těm naším hochům v Parlamentu by to došlo až v momentu, kdyby jim zmizel parlamentní personál a s ním i možnost občerstvení...

Hypoteční, finanční ... ekonomická krize
Vytisknout

Obsah vydání | Středa 10.2. 2010