"Nikdo nebo všichni!": buďme jako Turci

11. 2. 2010 / Petr Schnur

Po privatizaci a prodeji Tekelu tabákovému koncernu British American Tobacco došlo k zavírání jeho skladů. V důsledku toho bylo 12 000 zaměstnanců "přesunuto" do tzv. statutu 4/C, což v praxi znamená přechod do nízkovýdělkového sektoru a ztrátu sociálního zabezpečení. Poté, co jednání s vládou skončila neúspěchem, byla zahájena společná akce největší turecké odborové konfederace Türk-Is a dalších odborových svazů: DISK, KESK, Hak-Is a Kamu-Sen. Během pouhých dvou dní byla vyhlášena 'generální akce` (stávku ze solidarity turecké zákony nedovolují, proto nikoliv 'generální stávka`, ale 'akce`) podporovaná četnými politickými stranami, svazy zaměstnanců a občanskými organizacemi / iniciativami.

V Izmiru byl přerušen veškerý veřejný provoz, horníci v černomořské provincii Zonguldak přerušili těžbu, ke stávce se připojili zaměstnanci ropných rafinerií v kurdském Batmanu. A na vrcholku hory Ararat dokonce rozvinula dvacetičlená skupina horolezců transparent s nápisem: "Když pracující Tekelu stojí v mrazu, jdeme i my do zimy!". Naopak v Istambulu a Ankaře byla účast malá.

Tzv. harmonizace Turecka s Evropskou unií je v plném proudu, privatizace státního majetku a veřejných služeb na pořadu dne. Turecko plní evropské směrnice ohledně nových kandidátů na členství v Unii a ty jdou ruku v ruce s požadavky Mezinárodního měnového fondu (tzv. strukturální vyrovnání), kterými podmiňuje udělení svých úvěrů. Předseda sociálnědemokratického odborového svazu DISK Süleyman Celebi (čtenář nechť srovná s M. Štěchem a jeho oranžovou ČMKOS, kteří se více starali o ratifikaci Lisabonské smlouvy než o zájmy pracujících) označil současné události za 'útok na sociální zabezpečení celého tureckého lidu` a osud zaměstnanců Tekelu 'svědomím Turecka`.

Celá akce, která mimochodem stojí ve znamení verše Bertolta Brechta "Nikdo nebo všichni. Všechno nebo nic!", nutí k zamyšlení nad tím, kdo více hájí republikánskou politickou kulturu, zda my Češi nebo Turci. Mluví-li Mustafa Kumlu, předseda Türk-Is, o tom, že turečtí pracující uplatňují právo garantované ústavou a že se jedná o první varovný signál vládě, potom je jasné, že geografická poloha zdaleka nemusí být totožná s kvalitou občanské společnosti. Zatímco si Češi libují v sepisování morálních apelů na instituce moci, ve filosofování o "politických vizích" a v následném lkaní nad nepřejícím světem, jdou lidé v zemích, ve kterých se méně debatuje a více jedná, do ulic hájit svoje práva. V Turecku tomu tak je. Budeme jednou jako oni?

Vytisknout