ANALÝZA

"Aféra Hreha": skandál, nebo čára přes rozpočet potenciálním privatizátorům ČTK?

9. 9. 2009 / Štěpán Kotrba

Silvii Lauder zřejmě nedošlo, že hospodaření STV je ze zákona veřejné a že si čísla, která uvádí, může kdokoliv ověřit veřejně. Unikl jí však i jiný rozpor, který Nižňanský nezmínil. Jako slovenského mediálního odborníka, který byl zásadně proti Hrehovi, citovala kromě své kolegyně Mirky Kernové pouze bývalého člena Rady STV a dlouholetého předsedu této rady Miroslava Kollára. Novinář, který se touto problematikou zabývá, by neměl přehlédnout přinejmenším dvě okolnosti, které by ho měly vést k předběžné opatrnosti.

Zaprvé: Kollár – jako člen Rady STV, protože v zákoně o STV je mezera, která to umožňuje – kandidoval v létě 2006 neúspěšně proti Hrehovi ve výběrovém řízení na generálního ředitele STV. Tehdy se snažil Hrehu zdiskreditovat a sháněl na něj kompromitující materiály i v Praze. Bez úspěchu.

Zadruhé: proč Kollár, nyní k Hrehovi tak nekompromisně kritický, nehlasoval v prosinci 2007 pro jeho odvolání z funkce a naopak se mu snažil velmi aktivně zabránit - proti jinému slovenskému mediálnímu sekerníkovi Bohumíru Bobockému, spoluodpovědnému za zpoždění Slovenska v televizní digitalizaci v době, kdy byl členem expertní meziresortní skupiny pro digitální vysílaní v SR při Rade pre vysielanie a retransmisiu v letech 2002 – 2003 ?

Tyto dvě skutečnosti Silvie Lauder čtenářům Respektu zamlčela. V tomto případě ji musím vzít v ochranu. Nepodezírám ji, že by to učinila záměrně; udělala to prostě proto, že o slovenské mediální scéně nic neví.

Ještě komičtějším pokusem byla petice OS Media proti Hrehovu zvolení. Také ona se totiž odvolávala na Hrehovo působení v STV, aniž by ji ovšem čeští odboráři konzultovali se svými slovenskými kolegy. Tentokrát na obhajobu bývalého generálního ředitele STV energicky vystoupili odboráři z Mlynskej doliny, kteří přímo napsali, že se Hreha nedopustil žádného manažerského selhání a že pro jeho odvolání nebyl racionální důvod.

Předseda OS Media Jiří Hubička totiž nějak zapomněl, že jeho odborový svaz mlčel, když na jaře 2003 došlo v STV k propuštění 1200 zaměstnanců, řady z nich nezákonně a většiny bez ekonomických důvodů, jak ukázal vývoj hospodaření STV v následujících letech. Další tři roky OS Media mlčky ignoroval rozsáhlé porušování pracovněprávních předpisů v STV, protože z Prahy do Bratislavy je přece příliš daleko... Není divu, že se odboráři STV ozvali, když nyní OS Media nevybíravým způsobem napadl ředitele, který protiprávní stav v STV ukončil a navíc ušetřil STV stamilióny korun tím, že nepodlehl tlakům na mimosoudní vyrovnání kauzy Studio Beta.

Ze stanovisek současného generálního ředitele STV i tamní odborové organizace nyní nechtěnou zásluhou Silvie Lauder a Jiřího Hubičky víme, že Hreha řídil STV odpovědně, kvalifikovaně, úsporně a v souladu se zákony. Možná časem vyplavou na denní světlo i skutečné důvody jeho odvolání, ale už teď je jasné, že zkoumavé otázky by měly směřovat spíše k tehdejší motivaci členů Rady STV, než k působení samotného Hrehy. Veškeré pochybnosti o Hrehově působení v STV vyvrátili ti nejkompetentnější způsobem, který vylučuje jakékoliv další podezření. Jedna letní aférka tedy skončila naprostou blamáží těch, kteří ji vyvolali. Tím by bylo možné celou záležitost uzavřít, kdyby okolnosti tohoto amatérského pokusu o skandalizaci nového ředitele ČTK nenasvědčovaly tomu, že tu zloděj volal „Chyťte zloděje!“

15. 12. 2006, Štěpán Kotrba: Hreha v čele STV - hrozba pro rybníčkovce ZDE

ČTK: kostlivci ve skříni a stíny budoucnosti

Na rozdíl od Rady ČT nebo Rady ČRo vzbuzovala až dosud Rada ČTK jen minimální pozornost veřejnosti. Dokonce ani specializovaní novináři často nevěděli, kdo v ní sedí, a třináct let managementu jediného generálního ředitele také neoplývalo žádnými zvláštními kauzami, aspoň ne těmi, kterých by si ve větší míře všimli publicisté. Na tuto skutečnost zřejmě také vsadili vlivní lidé kolem ČTK, když se loni ukázalo, že současný model ekonomického fungování ČTK je neudržitelný. Pro zajímavost:

• Celkové tržby ČTK v roce 2008 meziročně klesly o 23,2 mil. Kč, což při celkové výši loňských tržeb ČTK 331 mil. Kč rozhodně není zanedbatelné – a tento trend bude pokračovat.
• Tržby za zpravodajský servis, tedy ty, které tvoří více než 2/3 veškerých výnosů ČTK, loni klesly o 7%, tj. o 22,3 mil. Kč na 261,5 mil. Kč.
• ČTK sice vykázala za rok 2008 zisk ve výši 18,1 mil. Kč, ale ten byl tvořen pouze mimořádnou dividendou, vyplacenou při změně vlastnických poměrů společnosti Economia, a.s. ve výši 29,2 mil. Kč. Ve skutečnosti skončilo provozní hospodaření ČTK loni ztrátou 21,2 mil. Kč.

ČTK se v minulosti ráda pyšnila tím, že není na rozdíl od mnoha jiných národních zpravodajských agentur dotovaná ze státního rozpočtu, i když jí to zákon výslovně umožňuje. Změny na mediálním a reklamním trhu jí však bez velmi radikálních změn podobné fungování nadále neumožní. Bude tedy muset hledat nové obchodní modely a nelze vyloučit, že se poměrně rychle ocitne v tíživé finanční situaci. To není na českém mediálním trhu žádné tajemství.

Zřejmě právě proto se zrodil důmyslný scénář tichého předání moci. Odstupující ředitel Milan Stibral ohlásil svůj úmysl odejít do důchodu koncem září letošního roku. Nenápadné výběrové řízení mělo předem daného vítěze, dosavadního zástupce ředitele Jiřího Majstra. A tichý úkol, zadaný odcházejícím poslancem ODS Petrem Plevou náměstkyni ministra kultury v roce 2006 na zasedání kulturního výboru Parlamentu: připravit privatizační projekt ČTK. Úkol dodnes naštěstí nesplněný, i když výborem tehdy odsouhlasený.

Pokud o "předem daném vítězi" někdo pochybuje, může si přečíst výše citovaný článek Silvie Lauder v Respektu č. 36/2009, který prozrazuje mnohem více, než autorka zamýšlela. Konkurz uprostřed léta, uzávěrka přihlášek 31. července, otevírání obálek 6. srpna, verdikt 20. srpna, uprostřed dovolených a bez zájmu novinářů. Dva nebo tři další přihlášení, nikdo z nich mediálně známý - to vše vzbuzuje pocit, že ve výběrovém řízení figurovali jenom proto, aby nebylo příliš nápadné. Radim Hreha tento pečlivě připravený scénář zcela rozboural a proto nyní čelil nevybíravému pokusu o skandalizaci. Přesně řízená privatizace bude muset počkat do té doby, než přijde někdo, kdo bude z ČTK chtít udělat podobnou ekonomickou trosku, jaká je nyní z ČSA. Pro prodej je třeba uprostřed krize totiž co nejvíce snížit cenu, aby se na tom dalo vydělat. A to Hreha zcela jistě dělat nebude.

Vedle obecných záměrů a představ o budoucím vývoji ČTK při slyšení před Radou ČTK podle zasvěcených zdrojů přišel také s dvěma důraznými varováními a třemi konkrétními body, které by měly být splněny do konce roku. Varoval – a doložil čísly – že internetové projekty ČTK, ceskenoviny.cz, financninoviny.cz a sportovninoviny.cz doteď pokulhávaly o jeden až dva řády za srovnatelnými českými servery a že to, na čem by ČTK měla stavět svou budoucnost, je zatím absolutně neschopné konkurence. Navíc v nedávné minulosti prodala ČTK svůj podíl v analytické firmě Newton IT, což sice zalepilo na chvíli rozpočet, bylo ale strategickou chybou generálního ředitele Stibrala. Zbavil se tehdy toho nejcennějšího, co ČTK měla: analytického know how pro potřeby 21. století.

Od člověka, který vybudoval nejužívanější na media zaměřený zpravodajský server v zemi, je třeba takové varování brát vážně. Hreha také radní při výběrovém řízení varoval, že unikátní Archiv ČTK není právně téměř vůbec chráněn – na rozdíl od srovnatelných archivů ČT a ČRo, které působí v režimu archivního zákona. Ze Slovenska má s nedostatečnou ochranou archivu veřejnoprávní instituce čerstvou zkušenost.

Hreha slíbil radním do konce října předložit předběžné výsledky finančního auditu, především inventuru závazků a pohledávek. Slíbil, že do konce listopadu předloží přesný harmonogram registrace Archivu ČTK v režimu archivního zákona a tím také náležitou právní ochranu tohoto archivu, jehož význam daleko překračuje rámec agentury, ve veřejném zájmu. Slíbil také vypracovat do konce roku detailní dlouhodobou strategii ČTK. Přinejmenším první dva body mohou leckomu dělat starosti... Může se ledacos ukázat. Například vnitřní, dosud dovedně skryté tunelování České tiskové kanceláře, o kterém nemusí mít Rada ČTK doposud ani ponětí. Jako bývalý člen Rady ČRo dokážu odhadnout, o kolik stovek milionů může jít.

Zažil jsem Hrehu jako ředitele serveru Česká média. Za jeho řízení to byl objektivní oborový server, který se snažil cíleně nenadržovat komerčním televizím, i když jeho majitel byl lobbyista a mediální podnikatel. Za Hrehy jsem nikdy neměl problém s cenzurou či odmítáním svých článků zde, po počátečních dětských nemocech se vyjasnily i profesionální mantinely monitoringu tisku. Výtkám na občasná profesionální klopýtnutí svých zaměstnanců byl přístupný a zjednal nápravu téměř vždy a rychle. Kolikrát i k nevůli svého zaměstnavatele. Věděl, že pověst se těžce buduje, ale snadno ztrácí.

Server Česká média pořádáním mediálních konferencí v Českém Krumlově významným způsobem přispěl k poměrně bezproblémové "digitální" novelizaci mediálních zákonů v letech 2001-2006. V té době neměly problém Britské listy server Česká média přes občasné výměny názorů podporovat. Pokud někdo přispěl k bezproblémovosti digitalizace médií v Česku, byl to právě Hreha. Objektivitou, s niž se v Krumlově střídaly témata i řečníci, otevřeností odborných diskuzí, ze kterých tehdy nebyl nikdo vylučován a kde svobodně zaznívaly názory jak privátních, tak veřejnoprávních médií. Myslím, že nikomu nemusím říkat, že jsem zde formuloval mnohé návrhy ve prospěch médií veřejné služby.

Zažil jsem díky tomu Hrehu i jako lobbyistu privátních zájmů ve Sněmovně. Korektně zjišťoval postoje zúčastněných a stejně korektně formuloval stanoviska svého zaměstnavatele. Stáli jsme proti sobě jako protivníci – já jako člen Rady Českého rozhlasu a mluvčí zájmů veřejné služby, on jako představitel zájmů privátních. Nikdy jsem z jeho strany nezažil jediný podraz, jedinou neférovost, jedinou lež. Zájmy, které tehdy reprezentoval, prosazoval otevřeně a klidně. Argumentoval odborně. To, že na podzim roku 2005 a na jaře 2006 prohrály zájmy jeho zaměstnavatele ve hlasováních o změny řady právních předpisů, nenesl nijak úkorně. Při odvolání v Senátu vůči novele zákona 231/2001 Sb. zase vyhrál on. Do Sněmovny se vrátila jiná verze, než z ní odešla. Byl už tehdy mediální profesionál. Nakonec bylo díky nepřítomným poslancům Sněmovny na poslední schůzi před volbami 2006 po jeho - a mě to nevadilo. Bylo to pro všechny to nejlepší řešení.

Když odcházel na Slovensko s kolegou Nikolajem Savickým z České televize, věděl jsem, že STV se dostane do dobrých rukou. Ověřil jsem si to později i v Bratislavě. Nyní se to potvrdilo jak ústy Hrehova nástupce Nižňanského, tak názorem odborů STV.

S Hrehovým příchodem do ČTK se odkládá na neurčito lákavý scénář otevřené či plíživé privatizace, v níž hlavní roli mohou hrát lukrativní domy v Opletalově ulici, výnosy z prodeje tiskárny a příjemným bonusem by mohly být výnosy z komerčního a zákonem nerušeného užívání cenného archivu. V tomto světle dostává nepodařený pokus zpochybnit jeho působení v STV i v předešlých působištích zcela jiné dimenze. Jiní lobbyisté dostali vztek. Protože Hreha jejich triky zná a dnes stojí proti nim.

Vytisknout