Špinavej potůček

22. 9. 2009 / Štěpán Kotrba

Svou pomstu Potůček nezveřejnil na serveru DigiZone, kde by denunciační článek působil na odbornou veřejnost jak pěst na oko, ale ve společenském bulváru Reflex. Nenapsal, že je špatné, že nevyhrál státní tendr on - resp. jeho zaměstnavatel. Napsal, že je špatné, že se zadavatel soutěže Zdeněk Duspiva zná z Českého Krumlova s mediálním podnikatelem a lobbistou Jaroslavem Berkou. Tu informaci nelze než potvrdit. Jo. Z Českého Krumlova se s Berkou znám já i Jan Potůček, který tam jezdí už několik let... stejně, jako všichni významnější lidé z elektronických médií a mediální novináři. To už ale "novinář" Potůček čtenářům zamlčel. Za to splácal bez detailní znalosti věci páté přes deváté, jen aby Berkovi uškodil. Do článku namočil Berkovu zaměstnankyni Danu Jaklovou, která úspěšně už několik let rozvrací jako členka Rady ČRo Český rozhlas a déle než dva roky se snažila vyhodit generálního ředitele, až se jí to nakonec povedlo. Namočen byl i i Berkův bývalý zaměstnanec Radim Hreha, který od Berky odešel do České televize, aby se pak stal generálním ředitelem Slovenské televize a nedávno zvítězil v konkursu na generálního ředitele ČTK.

Pomluvy proti Hrehovi, původně inspirované jedním příliš ambiciózním členem Rady STV, posléze replikované v denunciačním dopisu OS Media a článku Respektu Hreha zas a znovu vyvrátili nejdříve slovenští auditoři, poté generální ředitel STV Štefan Nižňanský i televizní odboráři z Bratislavy, stejně jako ředitel zpravodajství STV Ján Šmihula. Ruku do ohně za něj dám dnes i já, neboť to je člověk, kterého si jako mediálního odborníka profesně vážím a byl to i můj protivník v lobbingu za mediální legislativu. Korektní protivník, jakých ve Sněmovně nebylo mnoho. Z portálu Česká média udělal kvalitní oborový server, jehož vyváženost hlídaly i Britské listy - bez větších výhrad. Médiím veřejné služby Hreha nikdy neuškodil. Teprve po odchodu několika tehdejších zaměstnanců a Hrehova odchodu se ze serveru Čeká média stal díky majiteli a novým zaměstnacům PR magazín ODS , opravdové "stránky, které mají mentálně i personálně blízko ke komerčním televizním společnostem", jak napsal Berka. Tak vznikl prostor pro DigiZone a Potůčka, který ovšem Potůček za ta léta nedokázal využít. Dokázal ovšem využít příležitost kopnout si do Hrehy už ve chvíli, kdy kandidoval na generálního ředitel STV. Průměr sledovanosti DigiMedia 7000 UIP denně po tolika letech práce není nic, co by stálo za řeč, ale snaží se, seč může.

K Hrehově kauze jsem se na jeho obranu před českými mediálními "odboráři" vyjádřil jak já, tak i Petr Štěpánek, člen Rady ČTÚ (za ODS). Oba - bez rozdílu na různost ostatních názorů - považujeme nactiutrhačné útoky proti Hrehovi za špínu od zbytku pravdoláskových televizních rebelů v čele s Adamem Komersem a rozhlasovým archivářem Hubičkou. Jeho zvolení-nezvolení a odvolání-neodvolání bereme oba jako lidé, znající mediální legislativu do detailu, za za důvod k soudní a parlamentní válce. Domnívám se stále, že část Rady ČTK se v tomto týdnu stala obětí dezinformační hry několika zaměstnanců instituce. Nyní bude načase začít za hloupost platit. K těmto stínovým odborům, které na obranu novinářů veřejné služby a novinářského řemesla nikdy nevystupovaly a staraly se pouze jak vyluxovat FKSP, se teď s kyblíkem špíny přidal i Jan Potůček. Není to bohužel poprvé, co je za hranicí slušnosti a novinářské etiky.

Chápu proč. Živit se za státní peníze, byť by je dostal od "lobbisty známého z Krumlova" musí být pro "nezávislého" novináře terno - vítězství v boji o naplněný žaludek. Prohra o to víc kručí.

Vytisknout