Omyl Jana Fischera

11. 2. 2010 / Štěpán Steiger

Statistici bývají přesní - aspoň ve svých číslech. Premiér Jan Fischer je jistě statistik byť tč. v úřadě ministerského předsedy. Přesto se dopustil omylu - jelikož ovšem nikoli v číslech, lze jej omluvit. Titule Práva 10. tm. ho uvedl takto: "Fischer: Česko připraveno pomoci urovnánímezi Izraelem a Palestinci". Podle této zprávy řekl Fischer, že "Česko je připraveno pomoci se zprostředkováním mírových rozhovorů na Blízkém východě, protože má dobré vztahy s Izraelem i s arabskými státy."

Pokládám Fishera za upřímného muže, nemohu proto říci, že je jeho vyjádření pokrytecké. Ale považuji je za diplomatickou frázi.

Ke zprostředkování mírových rozhovorů nestačí mít dobré vztahy s oběma stranami sporu. (Mimochodem, přesně vzato nestojí vůči Izraeli arabské státy, nýbrž Palestina - pozoruhodný lapsus.) K tomu je mj. nutné mít i nějakou vlastní představu, jak a kam zprostředkování směřovat. Nikdy jsem však nečetl ani neslyšel, že by česká diplomacie cokoli konkrétního o takových mírových rozhvorech představila a nabídla. Jedním důvodem je i fakt, že zahraniční politika této země na Blízkém východě je politika proizraelská. Zcela nepokrytě se takto neprojevuje, může tedy mít "dobré" vztahy i s arabskými státy.

(V této souvislosti by nebyl nezajímavý názor Václava Klau se na izraelsko-palestinský problém, projevený patrně, byť možná opatrně, v rozhovorech s kolegou Mubarakem a generálním tajemníkem Ligy arabských států Amr Músou.)

Jiného omylu se Fischer dopustil - viděno objektivně zvenčí, protože jde bezpochyby o jeho opravdový osobní názor - když prohlásil (podle téže zprávy), že "Česko sdílí s Izraelem společné kulturní dědictví". Doputil se tím rozšířeného omylu, který klade rovnítko mezi Izrael a židy.

Tak jako rabbi Löw nebyl Izraelec, nýbrž žid (tak nebyli Izraelci např. ani Franz Kafka, Gustav Mahler nebo Sigmund Freud ani mnozí jiní jejich soukmenovci pocházející z Čech a Moravy). Fischer měl pravdu v tom, že oba národy, Češi i židé, se po staletí vzájemně ovlivňovaly - uvažujeme-li ovšem o národu "židovském", nikoli "izraelském".

Historie Izraele začala, pokud vím, před 61 lety, tedy o málo víc než půlstoletím.

I taková fakta by měl mít na mysli český diplomat, zejména pokud by se - bláhově, podle mne - domníval, že česká proizraelská diplomacie může na Blízkém východě přispět ke zprostředkování mírových rozhovorů. Poslední pseudopokus podnikl - aspoň tak tvrdil - Karel Schwarzenberg. Příliš mnoho písku z arabské pouště nebylo ke jeho zavátí zapotřebí.

Izrael, Palestina, Blízký a Střední východ
Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 11.2. 2010