A to je ta krásná země? (2)

12. 2. 2010 / Miloš Dokulil

Brno mělo původně jednoduchý erb střídavě se dvěma bílými a červenými podélnými pruhy. Jako kdyby se takto symbolizoval soutok Svitavy se Svratkou. Erb se datuje k roku 1315. Brno si následně vysloužilo "rakouskou" úpravu městského erbu v onačejším aranžování během třicetileté války, když se ubránilo švédskému obležení vojsky generála Torstenssona (roku 1645 již podruhé; k inovaci znaku došlo 1646). Za Habsburků to byla nemalá čest, mít dvouhlavého orla ve znaku. Když vzniklo Československo, okázalým dárkem do dalšího života tomuto tehdy stále poněkud zapšklému městu (vůči onačejší Olomouci) bylo založení univerzity (1919). K prvnímu desetiletí ČSR vzniklo také zrovna v Brně později proslulé výstaviště, jako zcela nový areál, s obdivuhodnou architekturou, která se ani po 90 letech nemusí stydět, že vznikla. Brno ještě za tzv. "první" republiky také bylo hlavním městem "Země moravskoslezské". (Žádnou nostalgii, prosím!)

Krátká odbočka. Určitě to taky znáte. Někde se do nových domů nastěhují desítky, ne-li stovky rodin. Kompetentní architekti s předstihem vymysleli a navrhli, kudy mají chodit tamní lidé, ať už nějakým parkem, anebo k zastávce hromadné dopravy. Kolikrát už se stalo, že se místní obyvatelé vzepřeli takovému určování vlastních kroků. Vznikly nelegální cesty a cestičky, ne-li i "plácky", které běžnému životu vyhovovaly líp, než co bylo určeno na rýsovacím prkně. Ne každé městské založení mělo tu jedinečnou "kliku", jako třeba Nové město pražské, aby jeho původní Koňský trh slušně vyhovoval i měnícímu se provozu již šest a půl století.

Když se začala zhruba před 170 lety více šířit železniční síť, nejdřív šel z těch parostrojů trochu děs. Byly hlučné a kouřily čpící směs spalin z ohniště lokomotivy smíchaných s párou. Nádraží se umísťovala zpravidla na okraje měst, aby jejich provoz příliš města neobtěžoval. Rostoucí města vesměs rychle svou zástavbou pohltila svá nádraží. Najednou bylo nemalou výhodou, že přespolní, kteří jezdili do měst za prací, měli spojení "při ruce". Doprava, komunikace a obchody ve městě (dříve včetně hospod, dnes s nezbytným množstvím heren) se "gravitačně" přizpůsobovaly svému nádraží.

Pokud jde o to brněnské nádraží, má optimální polohu poblíž historického středu města. Před několika desetiletími napadlo některé hlavy, že by se to nádraží mělo málem o celý kilometr přemístit. Údajná výhoda byla v možnosti zrychlit průjezd vlaků. Ovšem bez ohledu na zájmy cestujících, pokud by zde chtěli vystupovat nebo nastupovat. Bez ohledu na ty staletími "vyšlapané cestičky". Možná také bez ohledu na účelné vynakládání finančních prostředků, zvláště když se nezdá, že by ten projekt měl komplexní řešení.

Zkusme nepodezírat, že majitelé realit na plánovaně odsunutém novém místě pro nádraží a všude kolem by si nemálo finančně polepšili. Zkusme dokonce zapomenout, jak se (nejen) u nás nejednou projektují a následně realizují velká díla. Nejednou potom nejsou zajištěny příjezdové komunikace hromadné dopravy, ani finančně, ani věcně; což se týká i dalších možných služeb. Není jen teoretická otázka, zda se stoupenci přesunu nádraží vůbec zamysleli nad tím, zda takto na několik desetiletí nezmrzačí v nemalé části města všechen život a veškerou městskou dopravu (než si zase trpělivě lidé "vyšlapou" své praktické cestičky).

Může tu také vyvstat otázka, o čem všem se zodpovědní radní města radili, pokud zvažovali takový radikální řez do tepu města, jímž chtěli zcela změnit jeho zaběhané cesty a cestičky. Jako kdyby se nehodilo také se podívat někam k sousedům, zda neřešili či neřeší obdobný problém, a jak. Poměrně nedávno si s lokalizací nádraží dělali starosti třeba v Curychu. Kupodivu nakonec nechali nádraží na původním místě. Mají komplexní propojení železnice s městskou hromadnou dopravou. Něco podobného zůstane v Praze. Velkoryse chystají rekonstrukci železniční dopravy v původní síti třeba teď ve Vídni. Že by stěhovali nádraží někam dál, mimo stávající strukturu železniční sítě? Ve Vídni ne.

V Brně naopak ano. Už na tom magistrát dlouho pracuje. Nejdřív schválil stavbu obchodního domu v bezprostřední blízkosti původního železničního uzlu. Teď chystá další takovou stavbu z druhé strany, v místě, kde byla kdysi výdejna železničních nákladů s parkovištěm. Pochopitelně asi proto, aby později některé myslitelné alternativy technicky jednoduššího a finančně ne tak náročného řešení byly posléze nemyslitelné. Jak rafinované!

V mezičase sice bylo ne zcela dávno vyhlášeno referendum k umístění brněnského hlavního nádraží, ale samozřejmě že se magistrát pojistil, aby mohl ignorovat možný jeho závazný výsledek jak závratnými procenty potřebné účasti, tak vysokými limity hlasujících pod stanovisko, s nímž předem nesouhlasil. Dávno už možná ani nikdo neví, že existovala nejdřív různá řešení zmíněného problému. Teď už jako kdyby nikdy nebylo žádné jiné řešení, než to, které je po léta upřednostňováno magistrátem. Jenže skluz sem, skluz tam (v čase a v termínech), a najednou se teď můžeme dočíst v novinách, že jsou ohroženy finanční toky pro transfer nádraží. O zajištění možná minimálně obdobné cílové částky pro totální přestavbu veškerého zázemí pro přesunuté nádraží se cudně mlčí. Dlouhá léta naprostého chaosu, hluku, prašnosti a nepořádku po málem celém městě se přitom ve výhledu nepočítají, viďte? Bude stačit Brňanům, že by prý pak místo některých stávajících kolejí bylo více zeleně tam, kde zřejmě nebude žádná gravitačně působící zástavba...?

Paradoxní by bylo, kdyby tuto závažnou otázku řešila nakonec prázdná kapsa ve prospěch původního rozmístění (kde ostatně již nemálo potřebnou hernu mají zájemci přímo v nádražní budově)... A jak nádherná veřejná zakázka to zatím je! Že by se dosud pro ni dost nelobovalo? A těch pracovních příležitostí, které by takto našly uplatnění! A ta sláva při přestřihování pásky během otevírání té stavby století! Nebo je s tím konec? Anebo jen dočasně se s tím musí počkat?

Ať už si většina těch, kteří se k tomu veřejně vyjádřili, myslí cokoliv, rozhodne nakonec stejně "demokraticky" magistrát. Anebo, jak tu již bylo naznačeno, nedostatek prostředků. A později možná zcela jiné priority, než jsou ty dnešní...

Psal jsem o tom před víc jak pěti lety, a obšírněji. Také jako "rekviem" za jedno jakoby spásonosné řešení. Viz ZDE a ZDE.

Vytisknout