Kde je pes zakopán...?!?

29. 1. 2010 / Ladislav Žák

Letošní první seminář družstva FONTES RERUM ve spolupráci Evropským hnutím v České republice nesl název "Strategie fiskální konsolidace anebo exit strategie?" aneb, jak přejít od deficitů veřejných financí přesahujících 6% HDP k vyrovnaným rozpočtům a k euru? V diskusi vystoupili jako panelisté Pavel Mertlík - hlavní ekonom Raiffeisenbank, Milan Štěch - předseda ČMKOS a místopředseda Senátu PČR a Miroslav Zámečník - ekonom, Boston Venture Central Europe.

Nebudu a nechci hodnotit jednotlivá vystoupení, protože, i když nesla zcela jednoznačné rysy původu toho kterého řečníka, byla bezesporu velmi kvalitní a svým způsobem originální. To, co bych chtěl podtrhnout, je skutečnost, že přes rozdílné pozice, názory i rozdílná východiska a přístupy autorů měla vystoupení jedno společné. Všechna konstatovala skutečnost, že v této zemi je tragická úroveň vládnutí, tedy komplexu toho, co angličtina vyjadřuje slovem government/i>. Je to až bolestně jednoduché, ale pokud si nedáme do pořádku řízení věcí veřejných, pak jsou všechny koncepty, strategie i finanční injekce, balíčky a batohy úplně k ničemu, protože náš Pat&Mat government to zcela spolehlivě všechno splete, zmatlá, zničí a s tím vším nakonec i nás...

V závěru diskuse jsem se neudržel a konstatoval jsem, že už je nám jasné, že si v žádných volbách nedokážeme vybrat elitu lepší, než jsme my voliči, ale že snad v žádné zemi nejsou institucionální rámce nastaveny tak špatně, že lidé do nich zvolení v nich produkují permanentně kolektivní řešení a další výstupy tak hluboko pod úrovní toho nehloupějšího z nich. Prostě a jednoduše: více hlav-více blbosti. Říká se tomu obecně grouphink, ale v českém governmentu je to dotažené ke stavu blízkému dokonalosti. Vyjádřil jsem názor, že máme jen dvě možnosti. Tím prvním je změna těchto institucionálních rámců vlastními silami a tím druhým je pozvání nějaké okupační armády, abychom mohli opět nastartovat svůj rozkvět v rámci nějakého protektorátu, protože protektorát je uspořádání, ve kterém se nám tradičně daří a máme v tom bohaté zkušenosti i hezké tradice. Bojím se, že EU na to nestačí, protože je sama takovým malým rájem Patů a Matů. Na závěr jsem zopakoval poznámku, kterou jsem uvedl již na stránkách BL v Novoročním přání našim politikům v tom smyslu, že by nás honorování nečinnosti tisíce našich centrálních a krajských vyvolených jedním miliónem měsíčně pro každého z nich stála pouhé jedno procento HDP a že i tato okolnost by mohla zemi pozvednout z hanebného stavu a ostudy, do které nás svou dosavadní činností naši nevolení i volení vyvolení přivedli.

Situace je taková, že už to mnozí účastníci semináře nebrali ani jako humor...

 Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 29.1. 2010