Zavést idiotské sankce proti Íránu je přímou cestou do války

2. 12. 2009

Avšak Írán se naprosto odlišuje od Iráku či Afghánistánu. Je to velký, do určité míry moderní stát 80 milionů osob, Irák i Afghánistán mají každý pouze 20 milionů obyvatel. Bombardovat Teherán, moderní město jako Londýn, by mělo být nemyslitelné. Zaútočit na Írán by bylo konečným signálem, že západní demokraté už nedokáží zvládnout globalizovanou morální aroganci, kterou projevují jejich političtí představitelé.

Výzvědné informace z Íránu naznačují, že je tamější vedení nejednotné. Íránská vláda se po podvodných červnových volbách nestabilizovala. Prezident Mahmud Ahmadinežád je v obležení na jedné straně od demokratů v parlamnetu a na druhé straně od válečných magnátů v Revoluční gardě. V tomto boji o moc na život a na smrt je nynější kontroverze o jaderných zbraních naprosto vedlejší.

V tuto chvíli sáhnou intervencionisté po svém oblíbeném biči - po tvrdších hospodářských sankcích. Dvě desetiletí sankcí nesvrhly Saddáma Husajna. Sankce vedly k jeho zbohatnutí, zlikvidovaly iráckou střední třídu, vyhnaly opozici do exilu a vytvořili ekonomiku obležení. Totéž se stalo s Talibanem v Afghánistánu. Sankce demokracii do Íránu nepřinesou.

Sankce jsou diplomacií pro idioty. Je to poslední krok, než se rozjede vojenskoprůmyslový komplex, který zahájí válku.

Sankce nezabrání Íránu, aby si vyvinul jaderné zbraně. No a co? Jaderné zbraně jsou dnes k ničemu. Je sice pravda, že zřejmě v druhé polovině dvacátého století zabránily válce mezi Východem a Západem, na všech ostatních bojištích jsou jaderné zbraně neefektivní, i v taktické formě. Jejich vlastnictví na jedné či druhé straně nemělo žádný vliv v Koreji, ve Vietnamu, na Falklandech, v Libanonu, v Indii při konfliktu s Čínou, v Iráku, v Jugoslávii, v Afghánistánu ani v Gaze. V nových partyzánských a separatistických válkách jsou jaderné zbraně k ničemu.

Západ má problém. Írán otevřeně vzdoruje Úřadu pro atomovou energii, a tedy i OSN. Ale stejně se chovaly i Pákistán a Indie. Konfrontace ze strany Západu jen potvrzuje názor íránských extremistů, že křesťanský západ chce pořád někde v zahraničí vojensky intervenovat a že všichni, i nynější nevinní britští námořníci, jsou součástí tohoto boje.

Pokud prohrají umírnění íránští politikové a v zemi převládnou extremisté a v Íránu budou vybudovány jaderné zbraně, část odpovědnosti za to ponesou neohrabaní západní politikové. Avšak nejlepším řešením je zacházet s Íránem jako s Pákistánem, podporovat obchod a styky a snažit se Írán přesvědčit, aby se choval jako ostatní členové jaderného klubu.

Ať už je tomu jakkoliv, Írán není odpovědností Británie. Írán Británii neohrožuje. Chilcottovo vyšetřování tento týden v Londýně odhaluje, jakou fraškou byla válka proti Iráku. Obama si v Afghánistánu kopá stále hlubší jámu. Proboha, snad se historie nebude ještě jednou opakovat.

Kompletní článek v angličtině ZDE

Vytisknout