Tlaky na dokumentaci vědecké práce byly spojeny s odporem

9. 10. 2009 / Antonie Hančíková

Skutečnost, že můj článek píchne do "vosího hnízda", jsem předpokládala, protože jak jsem již napsala, strávila jsem stovky hodin vzrušenými debatami a konzultacemi, jak vyhodnotit vědu a výzkum - a to úspěšný či neúspěšný. Mnozí vědci byli na mé straně, ale báli se to dát najevo. Vzpomínám si na doc. Večerníka, který se sice nebál, ale byl "odejit" z postu oponenta.

Pokud budu zkoumat např. archeologický průzkum v Mikulčicích, odkryji 1 ha půdy, bádám a nic tam není, není to přece špatný výzkum, bylo potřeba prozkoumat terén - napíši: bylo odkryto tolik území do hloubky té a té a nic jsme nezjistili, ekonomický výsledek je nikoli 0, ale ztráta vložených prostředků, ale vědecký je v tom, že na prozkoumaném území se nic nenachází. Rozhodně můj článek nebyl o tom, že věda a výzkum musí vždy vydělávat a být ziskové. Mluvíme řádově o 20 - 25 mld. ročně ze státního rozpočtu.

A tyto finanční prostředky by měly být uváženě, cíleně směrovány do oblastí, které tento stát potřebuje. Pokud potřebuje zkoumat egypské pyramidy, nechť je zkoumá, výsledek nebude ekonomický, ale vědecký. Pokud byl článek, který jsem psala hlavně proti podivným demonstracím na náměstích, pochopen tak, že za vším chci vidět ekonomický přínos, napsala jsem ho špatně. Za mým článkem jsou zkušenosti s jednáním s vědeckou a výzkumnou oblastí. Jakékoli tlaky na řádnou dokumentaci a zdokumentování výsledku vědecké práce byly spojeny vždy s velikým odporem, který jsem si jako ekonomka neuměla vysvětlit jinak, než že vědecká obec nemá zájem na této činnosti z mně nepochopitelných důvodů spolupracovat. Domnívám se, že je VaV zapotřebí řádně zmapovat, nedopustit stovky a snad tisíce drobných výzkumů, které nejsou propojitelné a jejich cíl je mnohdy při zadání výzkumu velmi mlhavý. Z několika emailů, které mi přišly, vybírám ten, který mne nepovažuje za úplnou diletantku. Jelikož jsem autora neinformovala o jeho přeposlání, jméno uvádět nebudu:

Vážená paní Hančíková,

dnes jsem otevřel Britské listy pozdě večer a až teď (23,32 hod.) jsem dočetl Váš článek o tom, že systém hodnocení vědy měli už dávno vypracovat vědci. Článek je vynikající a dle mého názoru plně pravdivý. Jan Čulík patrně v reaci na Váš názor sice varuje před čistě ekonomickým hodnocením výsledků základního výzkumu, ale to jistě nemáte na mysli. I když zapálený vědec se konstruováním systému hodnocení asi nebude zabývat, tento systém měla vypracovat Akademie věd, která jistě na to má prostředky a měla by na to mít i odborné síly. Ale to Akademie zřejmě neumí a asi ani nechce. A teď, když Topolánkové chtějí finančně přiškrtit i vědu, tak se teprve trochu vzpamatovala a organizuje demostrace.

Na té první na Palachově náměstí (před Rudolfinem) jsem byl, a kdybych o ní měl napsat článek, měl by titulek "Vědci neumějí zorganizovat ani demonstraci". V době, kdy měla demonstrace začít, tam bylo asi tisíc lidí s mnoha transparenty. Asi za pět minut začala na schodech Rudolfina skupinka čtyř muzikantů (tři tuby a jedna baskřídlovka) hrát jakési spíše pohřební melodie. Za dalších asi sedm minut začala jakási dívčina číst poměrně málo slyšitelným hlasem bojovné prohlášení a po ní další účastníci.

Asi za dalších pět minut zastavila u demostrace černá limuzína (Audi 8), ze které vystoupil kníže (Schwanzenberg) v hnědavém károvaném saku, modrém svetru a texaskách (pamatuji-li si dobře barvy). Popošel pod jeden transparent poblíž čela davu, jeden fotograf ho vyfotografoval a jinak si ho nikdo nevšímal. Podle následných zpráv v tisku prý asi po čtvrt hodině zase odešel. Významnější osobnosti, které dle předchozích infomací měli přijít vyjádřit vědcům podporu, nebyly nikde vidět, ale možná byly v davu demonstrantů. Potom jsem odešel a když jsem jel tramvají kolem demostrace domů, mluvil na podiu (schodech) pravděpodobně prof. Halík (viděl jsem ho ze značné vzdálenosti). Všem těm, kteří o penězích pro vědu rozhodují, mohla být tato demonstrace jedině k smíchu.

Články na BL jsou hlavně pro to, aby vyvolávaly polemiku, o tom je demokracie, že?

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 9.10. 2009