Utáhněte si opasky - ve jménu Impéria!

8. 10. 2009 / Karel Dolejší

Tradiční elity obou hlavních amerických politických stran jsou si vědomy křehkosti sociálního konsensu a mají sklon existující instituce, které ho financují, přinejmenším konzervovat; s plným vědomím těchto daností byly mimo jiné formulovány návrhy reforem Pentagonu, které poukazují na nepřijatelný růst obranných výdajů kombinovaný se stále se snižujícím počtem stále dražší výzbroje stále hůře vycvičených jednotek. V prognózách rozpočtových výdajů na obranu pro příští léta proto až doposud mandatorní výdaje z programů Social Security, Medicare a Medicaid vystupovaly jako nerevidovatelná konstanta zdůrazňující potřebu radikálních reforem vyzbrojování. Návrhů reforem Pentagonu existuje hned několik, oficiálních stejně jako neoficiálních, ale jedno měly až dosud společné: Zdůrazňovaly potřebu úspor a efektivnějšího vynakládání prostředků určených na zbrojení, zatímco sociálních výdajů se nedotýkaly. Neocons ovšem postupují přesně opačně: Jejich hlavním terčem jsou mandatorní výdaje, které považují za zbytečnou a škodlivou posvátnou krávu, již je třeba upravit - řekněme - zhruba do rozměrů průměrného králíka.

Důraz neocons na prioritní omezování sociálních výdajů podřezává žíly dokonce i dosti krotkým snahám Republikána Roberta Gatese v křesle ministra obrany, protože i on se snaží opatrně dostat výdaje svého resortu pod kontrolu (a to se mu příliš nedaří). Neocons ale tvrdí, že mandatorní výdaje dosahují 12% HDP, zatímco obranné prý "pouze" 5%. Ve skutečnosti se USA i tak na celosvětových výdajích na zbrojení podílejí celými 45% - a už v roce 2006 analýza Chrise Helmana poukázala na fakt, že USA ve stálých cenách na armádu v době, kdy nečelí vážnému vyzyvateli, vynakládají více než v průměrném roce Studené války, přičemž jejich armáda je současně asi o třetinu menší než na konci soupeření se Sovětským svazem. Americká protiválečná lobby Friends Committee on National Legislation uvádí, že USA na "obranu" ve skutečnosti přímo či nepřímo vynakládají celých 44% státního rozpočtu, zatímco na sociální a zdravotní programy, politiku zaměstnanosti a vzdělání zbývá dohromady jen 33,7%. A podle Winslowa Wheelera z CDI podíl amerických obranných výdajů na HDP od roku 2001 nepřetržitě roste, přičemž prognózy ukazují, že kolem roku 2013 by měl vyšplhat k 6%. Podle stejného zdroje USA v roce 1960 z menších obranných výdajů ve stálých cenách než dnes financovaly (v divizních ekvivalentech) takřka trojnásobně větší armádu (viz S.11 prezentace). To jinými slovy znamená, že efektivita prostředků vynakládaných na obranu se zhoršila tak alarmujícím způsobem, že to v žádné jiné rozpočtové kapitole nemá obdoby a mělo by se s tím urychleně něco podniknout...

Takové analýzy ovšem nejsou nic, co by zajímalo ambiciózní neocons, podle nichž se strýček Sam za žádnou cenu nesmí vzdáti svého přetěžkého úkolu ovládnout svět. Pro ty představují obranné výdaje úplně stejnou posvátnou krávu, jako pro tradiční středové elity výdaje na poválečný sociální stát. Jak ukazuje Caprettova programová stať, imperiální ambice neokonzervativních jestřábů nejsou připraveny sklonit se dokonce ani před perspektivou aktivizace třídního konfliktu v americké společnosti. Zatímco Obama se neúspěšně pokusil poskytnout konečně všem Američanům zdravotní péči, jaká je v evropských zemích už celá desetiletí běžným standardem, poselství přeskupených neocons hlásá zcela nezakrytě: Utáhněte si opasky - ve jménu Impéria!

Vytisknout