Tyto pesimistické predikce se objevují v pravidelných intervalech, ať to byla zpráva Římského klubu v šedesátých letech (to ovšem byla spíše negativní prognóza) či úvahy v období energetické krize na začátku sedmdesátých let. Nic nového pod sluncem - prostě možnosti ekonomického růstu v daných podmínkách se vyčerpaly a bylo nutné - tak jako mnohokrát v minulosti - restrukturalizovat ekonomiku. Např. když se vyčerpaly dostupné zásoby mědi, musela skončit doba bronzová a začala doba železná, bronz byl prostě nahrazen železem, skončila jedna epocha a začala jiná, dějiny určitě neskončily, jak predikuje p. Kalous.

Stejně tomu tak bude i nyní. Úloha ropy v ekonomice se změní a její důležitost se bude nadále zmenšovat (ostatně stačí porovnat posici ropy v šedesátých letech a dnes). Kdy a jak se bude dít, bude záviset na relativních cenách produktů, které ji budou substituovat.

Pan Kalous útočí na úlohu spekulace. Spekulaci prostě nelze oddělit od reálné ekonomiky. Ostatně komunisté se několikrát snažili spekulaci zakázat, vždy bez úspěchu. Stejně tak se dařilo komunistům "podporovat a chránit" celé části ekonomiky (tak jak navrhuje i p. Kalous), výsledkem ale bylo, že celý komunistický systém se stal ekonomicky nekonkurenceschopným a zkolaboval.

Současná krize určitě není výsledkem finančních spekulací, ale je to fáze ekonomického cyklu, pravděpodobně nikoliv cyklu krátkodobého, ale cyklu dlouhodobého, tzv. Kondratěvova (odkazuji na Nikolaje Kondratěva, 1892 - 1938). Prostě určité části ekonomiky je třeba likvidovat a teprve na těchto ruinách může vyrůst ekonomika nová, přesně tak, jak se to stalo ve třicátých letech. Čili ekonomická historie nekončí, ekonomický růst není vyčerpán, pouze se musí změnit do jiné podoby - a poté bude pokačovat dál.

Existence globálních trhů není žádná novinka, trhy byly vždy propojeny, tedy globalizovány. Italská města přece ve středověku bohatla z dovozu zboží z Dálného východu (hedvábí, porcelán, koření). Adam Smith (1723 - 1790) dokazoval výhodnost zahraničního obchodu na výměně vína a vlněných tkanin mezi Španělskem a Velkou Británií.

Jediná podstatná změna v procesu "globalizace" je pokles logistických nákladů. Zatímco dříve se směňovalo především zboží, které na nějakém místě chybělo (např. sůl, hedvábí), nyní se směňuje i zboží, které lze na nějakém místě vyměnit levněji a - díky levné dopravě - dopravit a prodávat se ziskem v druhé části planety. Směna zboží mezi jednotlivými trhy i nadále tedy poroste.