Tato nepříjemná skutečnost, kdybychom ji brali vážně, by přivedla světové ekonomiky k zamrznutí. Tudíž si můžeme být jisti, že ji vážně brát nebudou. Vlády celého světa namísto toho sází vysoké částky do pokrytecké hry, tváří se, že globální ekonomika nebankrotuje, a doufají, že ztráty, které hrozí uhodit naráz, budou rozprostřeny do řady let. Pokud vím, může se jim to podařit - ale ani tak nebude pokles nic pěkného.

Jedním z aspektů tohoto poklesu bude osud důchodového systému. Mnoho Američanů spojilo své naděje na příjemné stáří s investicemi. Výsledkem je řada lidí, kteří emocionálně a finančně investovali do naděje, že jim velký výnos z aktiv umožní prožít penzi jejich snů. Nicméně zhruba během příští dekády obrovský převis papírového bohatství ztratí prakticky veškerou hodnotu - a vaše důchodové fondy dopadnou stejně.

Jednou z možností je dlouhá deflační spirála, v níž se trhy zhroutí, rozšíří se bankroty a špatné dluhy způsobí pokles ceny aktiv. Jinou je hyperinflace, kdy cheeseburger bude stát sto padesát tisíc a dělníci povezou výplatu domů na trakaři. Ještě jinou je úvěrová krize, při níž pokusy vlád platit deficity vypůjčenými penězi vyčerpá světové úvěrové zdroje a státy budou donuceny vyhlásit bankrot. A ještě další je politické rozhodnutí části hlavních světových dlužníků, že přestanou splácet, což by vedlo k panickým výprodejům a kolapsu mezinárodního obchodu a investic. Tak či onak, aktiva se dříve či později pohnou směrem k reálné hodnotě, což je u většiny finančních aktiv nula, a u nefinančních mnohem méně, než současná papírová cena. Takže ať už své investice umístíte kamkoliv, pravděpodobně většinu peněz ztratíte.

Za nějakých deset let bude dost nepravděpodobné, že by existovala nějaká třída aktiv, která budoucímu důchodci zajistí očekávaný příjem. Ani soukromé penzijní fondy závislé na investicích a firemních bankrotech na tom nebudou o mnoho lépe. Ani státní penzijní fondy nejsou imunní; většina vlád právě na stránky účetních knih prolévá červený inkoust a zvětšuje neúnosné dluhy, zatímco dostupný úvěr není neomezený.

A co se stane, až bude konečně po krizi? Bohužel, mám znova špatné zprávy. Penze jakožto sociální zvyk byla produktem věku dostatku. Po krátkou dobu - o něco déle než sto let - dávalo ve vyspělém světě finanční a politický smysl platit starším občanům za to, že nepracují, abychom udrželi nezaměstnanost na politicky únosné úrovni. To vše vyplývalo z logiky industriální ekonomiky, kde mělo smysl nahrazovat lidskou práci levnou energií všude tam, kde to technologie dovolovala, a do každé oblasti života vpustit tržní síly.

Než k tomu došlo, dokonce i v průmyslových zemích se trh týkal pouze necelé poloviny ekonomických aktivit. Většina žen a mnoho mužů mimo produktivní věk pracovalo v domácí ekonomice řízené zvyklostmi a vzájemnou výměnou uvnitř rodiny. Tato ekonomika zahrnovala v zásadě každého, kdo dosáhl příslušného věku a chtěl mít oprávnění k penzi podle tehdejších standardů. Staří lidé se nepohybovali na pracovním trhu, ale to je neodřezávalo od poptávky po dovedné lidské práci, typicky poskytovali domácí zboží a služby někde v širší rodině. Byla to práce na plný úvazek; když přispěli svou prací a dovednostmi, získali živobytí.

Konec éry levné energie znamená, že tento typ domácí ekonomiky bude znova životaschopný. A znamená také, že bude opět nutný. Když bude třeba prioritizovat omezenou energii a zdroje deindustrializované společnosti, náhražková jídla a konzervované potraviny dříve či později zmizí; pak bude opět většina jídel připravována doma ze základních surovin. Velká část oděvů bude muset být opět vyráběna doma, atd. Společnost bez levné energie bude mít všechny důvody udržet staré lidi v domácnostech jako pracovní sílu.

Kdybych byl dotázán na radu ohledně penze, řekl bych asi toto: Pokud jste už v důchodu, nebo pět let před ním, dává smysl, abyste investované peníze změnili ve stabilní investice. Přesto je nejspíš nemoudré předpokládat, že si vaše investice dlouhodobě uchovají hodnotu, a je velmi dobré mít záložní plán. Pokud půjdete do důchodu tak za deset let, záložní plán má zásadní důležitost. Pokud jste teď od penze takových třicet let, zapomeňte na investice a počkejte, až se chaos usadí, abyste se zorientovali; ale patrně se důchodu nikdy nedočkáte.

Dobrý záložní plán na stáří závisí na tolika lokálních a osobních proměnných, že dávat podrobné návody by bylo zavádějící. Pokud máte velkou rodinu a dobré vzájemné vztahy, zdokonalujte se v domácích pracích, zahradničení a péči o dítě; pokud rodinu nemáte nebo ji nesnesete, udržujte vztahy s mladšími přáteli, nebo se připravte na druhou kariéru, v níž budete moci pokračovat až do pozdního věku.

Ať už zvolíte cokoliv, nebude to tak zábavné jako sedět na zahradním lehátku v kempu. Jenže dějiny nemají povinnost nabídnout nám možnosti, které bychom si přáli. Jak se industriální věk přiblíží svému konci, velká část příjemných možností zmizí - na čas, anebo už napořád.

Zdroj: ZDE