Lidovec Kalousek, ministr financí, přednesl několikrát svůj emotivní argument. Pajtloval přitom sebou v ohrádce jak Tasmánský čert a hulákal v mravním rozhořčení.

Šrotovné je amorální. Nutí všechny lidi, kteří auto nemají, nebo se ho dobrovolně vzdali, jako dobrotivý dědoušek profesor filosof Kohák -- tady jsem zamáčkl slzu -- aby přispěli hotovostí těm, kteří zaclánějí na silnicích se starými šunkami.

Lidovec Kalousek místo šrotovného navrhl, aby plátcům daně z přidané hodnoty -- což jsou všechno podnikatelé -- bylo dovoleno neplatit daň z přidané hodnoty 19% z jakéhokoliv auta, které si koupí.

To je mravné, neboť lidovec Kalousek by nikdy nic nemravného nenavrhl.

Potíž je v tom, že idea je stejná jako u šrotovného, pouze cílová skupina je jiná.

Vycházím z toho, že stát utratí všechno, co na daních vybere. Jestliže mu chybí daň z přidané hodnoty za auta podnikatelů, tak pro všechny občany, včetně dobrotivého filosofa Koháka, stát vydá méně dobra, nebo z nich vespolek tu hodnotu daně nějak jinak vymámí.

Mechanismus je stejný jako u šrotovného, akorát obdarovaní jsou jiní -- hrubě řečeno, jsou to boháči místo chudáků a boháčů.

Podnikatelé by šrotovného určitě pilně využívali, neboť dobře vědí, jak vzniká bohatství.

Pravice cituplně argumentovala, že podnikatel ušetřený peníz věnuje nejlépe na zaměstnání slepého pracovníka, zatímco chudák by si jen vozil prdel. To je nesmysl. Podnikatel ty peníze navíc nikdy mít nemusí, a proto je nemá. Na účetnických kejklích nesejde. Když přijde na placení daně z přidané hodnoty, žádné peníze navíc u podnikatele prostě nejsou.

Pravice snesla i jiné idiotské argumenty proti šrotovnému: je nespravedlivé vůči majitelům aut starých 9,999 let. Šrotovné by mělo být dáno na všechno, na ledničky, sporáky, televize... To by byla novina!

Šrotovné parlament zamítl, úlevu podnikatelům schválil.