7. 3. 2009
MDŽMezinárodní den žen je velkou příležitostí k zamyšlení se nad postavením žen v současné společnosti... Tak nějak se mi z dávných časů totality vynořuje oblíbená fráze, která zněla Hradem i podhradím někdy mezi tím, než došlo k malému boomu v květinářství a lahůdkářství a následné konzumaci nakoupeného provázené všeobecným veselím. Nová doba udělala z MDŽ zavrženíhodný symbol komunistického znásilňování všeho možného včetně ženských těl a duší. MDŽ byl upozaděn a namísto něj se do marketingových diářů dostal Svátek matek. Přes veškeré potíže MDŽ stále žije a v Evropské unii požívá v průměru daleko vyšší vážnosti než v zemi, která jí právě předsedá. Zůstává tak minimálně onou příležitostí k zamyšlení. |
Jsem velmi rád, že na naší planetě jsou díky jednomu evolučnímu experimentu určité organismy reprodukovány prostřednictvím pohlavního výběru. Ten předpokládá různě dlouhou spolupráci a interakci jedinců různého pohlaví. Pohlaví bývají dvě, jedinců dva a více. Existují výjimky, ale ty se netýkají v žádném případě Homo sapiens sapiens nebo, jak říká profesor Koukolík, Homo sapiens stupidus. Z dlouhodobého hlediska je patrné, že muži a ženy k sobě jaksi patří na delší dobu než tu, která je nutná k realizaci reprodukce a dokonce se zdá, že jejich spolupráce a koexistence dokáže vytvářet hodnoty, na kterých stojí celá řada hodnot dalších. Je velmi zajímavé, že podstatná část těchto hodnot se velmi obtížně vyjadřuje v penězích. Chce to ovšem určitý čas, než se takové hodnoty stačí vytvořit a stabilizovat. Je až pozoruhodné, kolik mediálního prostoru od bulvárního po odborný je věnováno zdůrazňování odlišnosti obou pohlaví, zdůrazňování jejich předností, jejich srovnáváním jejich výkonnosti v různých disciplínách a jak málo prostoru je naopak věnováno tomu, co dokážou dohromady a že spojení muž-žena je docela efektivní a rozhodně většinově synergické. Přečtete si o mužích a ženách, ale velmi málo o párech. Více už se dočtete o manželství a o rodině, ale to spíše jako o institucích než jako o přirozených organických koalicích. Rovněž párům, kde se na jedno pohlaví jaksi nedostalo, je věnováno více pozornosti než takovým těm obyčejným. Dovolte mi proto, abych v tomto svém krátkém zamyšlení nad postavením žen v naší společnosti uvedl, že jsou stále především těmi nejžádanějšími parťačkami nás mužů a myslím, že i muži jsou stále především těmi nejlepšími parťáky pro ženy. Přeji všem ženám, aby se v těchto "mikropartách" cítily co možná nejlépe, aby vztahy v nich fungovaly a šlapaly. Myslím, že uvažovat o ženách bez mužů a o mužích bez žen je hrozná hloupost, která vede k závěrům, které nemohou prospívat vůbec nikomu. Nejvíce pak škodí naší vlastní budoucnosti. Myslím, že univerzálně platí - s čertem zle, bez čerta ještě hůř. Mimochodem, když už je řeč o čertech- za pár dní to bude 30 let, co jsem poznal tu svoji parťačku. |