Procházka nejprve upozorňuje na dnes již poněkud prostoduše působící Malthusův populační zákon, aniž by za zjednodušeným matematickým tvrzením zahlédl metodologické východisko, které vyvráceno nikdy nebylo: Že totiž velikost populace je omezena kapacitou prostředí. V relativních číslech se sice růst světové populace od počátku 60. let zpomalil (tehdy dosahoval 2,2%, v roce 2007 činil 1,19%), nicméně na Zemi, která opravdu není nafukovací, stále pokračuje -- a v absolutním vyjádření se roční přírůstky dokonce zvyšují. V roce 2002 přibylo 76,4 miliónu lidí, kdežto v roce 2008 už 80,2 miliónů lidí.

Pokud jde o růst výroby atp., ke škodě pana Procházky, ale především obyčejných lidí na celém světě, tu nevedeme diskusi o tom, zda bude mít za deset let každý vlastní vůz kategorie SUV, ale o tom, jestli bude možné zajistit dostatek pitné vody a potravin. Zdroje vody ohrožují klimatické změny a zemědělství zase závislost na neobnovitelných zdrojích energie, minerálů, ale také eroze.

Studie Římského klubu nazvaná Limits to Growth nevyšla v polovině 60. let, jak píše Procházka, ale v roce 1972. Metodologie zde použitá byla dále rozvinuta, málo potěšitelné prognózy z 90. let vycházející z dlouhodobého studia systémové dynamiky Procházka ani nikdo jiný přesvědčivě nevyvrací. Jsou prostě ignorovány.

Je legrační psát o srovnání "posice ropy v šedesátých letech a dnes", jako by to signalizovalo oslabování závislosti, zatímco spotřeba této suroviny až donedávna neustále stoupala a závislost průmyslové ekonomiky i zprůmyslněného zemědělského sektoru na ní je dnes takřka univerzální. O tom, jaký levný a dostupný zdroj docházející ropu nahradí, Procházka ovšem nepíše ani slovo. Argumentovat za těchto okolností prostě "restrukturalizací" ekonomiky je pak asi stejně přesvědčivé jako pokus optimalizovat mrtvého koně.

Rutinní odkaz na Kondratieffovy cykly poněkud oslabuje skutečnost, že tato teorie vznikla studiem dat pocházejích výhradně z 19. století, nepatří k ekonomickému mainstreamu a má dost daleko k tomu být všeobecně přijímána. Mezi zastánci teorie Kondratieffových cyklů navíc existují celkem čtyři různá vysvětlení příčiny předpokládaného padesátiletého cyklu (nejen inovace, ale také kapitálové investice, války, inherentní krize kapitalismu).

Argument, že trhy byly vždy propojeny atd. je pak zcela irelevantní. Ano, archeologická data ukazují, že již v neolitu patrně probíhal dálkový obchod se solí, pazourky atd., ale nikdy nedošlo k tomu, že by trh zničil samostatné lokální ekonomiky zajištující subsistenci. Kapitalismus začal, když finanční kapitál vyprodukovaný v dálkovém obchodě vstoupil do výroby zboží každodenní spotřeby -- ale my už dlouho žijeme ve společnosti, kde se finanční kapitál z výroby naopak masívně stahuje.

Konec doby bronzové samozřejmě nenastal kvůli vyčerpání měděných ložisek, ale kvůli lepším vlastnostem a dostupnosti železných nástrojů -- stejně jako doba kamenná neskončila proto, že by prostě došly pazourky, ale proto, že byly k dispozici lepší a hojnější zdroje. K takové situaci máme ale dnes bohužel dosti daleko.

Pokud budou obhájci ekonomického přístupu "business as usual" zacházet s fakty tak ledabyle jako pan Procházka, vystavují se podezření, že optimista je zpravidla jen špatně informovaným pesimistou.