|
3. 1. 2009
Devatenáctiletý výrostek či devadesátiletá stařena?Zaujala mne Vaše krátká glosa k příměru, který jsem použil v rozhovoru s BBC o českém předsednictví EU. Když jsem řekl, že Češi v předsednickém křesle jsou jako devatenáctiletý teenager řídící autobus s 26 pasažery na palubě, kteří se tohoto výrostka trochu obávají, neměl jsem vůbec na mysli to, co mi přisuzujete: že považuji začátek českého příběhu po roce 1989 "za začátek historie, za rok nula, před nímž nebylo nic," píše Jiří Pehe. |
|
Můj příměr se týkal pouze toho, jak mohou vnímat zemi, která se před devatenácti lety vynořila z totality, a pouhých devatenáct let se snaží vytvořit fungující demokracii, země "staré Evropy", které jsou v klubu demokraciíí, jímž EU je, už nějaké to desetiletí sdruženy. Jsou samzřejmě možné i mnohé daší příměry, včetně Vašeho o unavené devadesátilé stařeně. Nebo bychom mohli třeba mluvit o zakomplexovaném provinciálovi, jehož provincie byla v posledních 400 letech řízena z Vídně, Berlína a pak Moskvy, a který se v posledních 19 letech ještě nestačil naučit starat sám o sebe, natož aby se dokázal postarat o Evropu. Můj příměr nebyl kulturně-antropologický, spíše jen "technický". Pasažéři v evropském autobusu prostě mají důvody se trochu bát, když se k volantu dostal teenager s čerstvým řidičským průkazem. Ke všemu to není řidič ukázněný, ale všemožně zakomplexovaný, který si myslí, že Michael Schumacher je ve srovnání s ním řidičský břídil. A navíc cesta před autobusem není přehledná, ale plná aut a křižovatek. |
