Václav Klaus nás doslova polil živou vodou, když požadoval pro své poddané: "Potřebujeme vládu rozhodnou, silnou, dobrou a efektivní, která bude vůči občanům přátelská, která se nad ně nebude povyšovat a která je nebude omezovat spoustou byrokratických opatření, zákazů a příkazů...o které bude mít občan pocit, že je to vláda jeho." A k této dobrosrdečné a téměř pohádkové vizi připojil radu národům Evropy: "Chceme přispět k tomu, aby byla Evropská unie prostorem skutečně demokratickým, prostorem, kde je politické rozhodování co nejblíže občanovi, kde je každý politik nucen se občanovi zodpovídat a kde může být politik účinně kontrolován. "

Tak je to tedy. A občan aby zíral, kde to vlastně žije. Cožpak to nebyl Václav Klaus a jeho bývalá rodná ODS, kteří se bránili zavést do politické praxe referendum, jako formu politiky, která je "nejblíže občanovi"? A to má být náš novoroční dárek Evropě? Vždyť tam je tento demokratický politický nástroj dávno běžnou praxí!

Prezident, známý stoupenec "volné ruky trhu", potřebuje najednou "silnou" vládu. Ta může být silná, pokud není slabý samotný stát. A máme ještě nějaký stát? O čem ještě může vláda rozhodovat, aniž by se nejdříve nemusela poptat, co na to řeknou zahraniční majitelé bank a firem, energetické koncerny, obchodní řetězce, NATO, soud ve Štrasburku, Šlouf a Dalík, Melčák a Zubová, ekoteroristé, statkářka od Hradce Králové, které se nelíbí stavba dálnice?

Není zakopaný pes v samotné Ústavě ČR? Jestliže umožňuje, aby za program politické strany zvolený legislativec se posléze řídil vlastní intuicí, božím vnuknutím?, doslova se proměnil z občana na Jeho výsost, která je chráněna imunitou, opatřena privilegii. A kde je, pane prezidente, prostor pro onu "účinnou kontrolu"?