Avšak tzv. mezinárodní společenství tuto volbu nepřijalo. Přestože se Hamas snažil zlomit diplomatickou klatbu a nabízel Izraeli opakovaně smír, byl odmítnut. Izrael a Spojené státy vytrvale, i když s krátkými výjimkami, přes třicet let bojkotují rezoluci 242 RB OSN o blízkovýchodním mírovém uspořádání. Nikoliv tak arabské státy ani Hamas, který projevil ochotu ji akceptovat.

Mareš tvrdí, že v průběhu "příměří" mezi Hamasem a Izraelem dopadlo na izraelské území přes tisíc raket. Kolik škod způsobily a kolik lidí usmrtily, aby ospravedlnily destruktivní a zbabělý útok ze vzduchu na 1.5 milionu lidí? Jesicca Montell z organizace B'tselem uvedla, že izraelská vláda ignoruje aktivity občanských sdružení z města Sderot a z Pásma, která se dlouhodobě snaží vzájemné ostřelování ukončit.

Mareš dále k mému zděšení píše: "Záběry zkázy v ulicích Gazy, krev na tvářích dětí, roztrhané a ohořelé stránky koránu - to je neocenitelný propagandistický materiál k vybičování protiizraelské nenávisti i u těch nejmírumilovnějších muslimů." Jak tomu lze rozumět - naplatí to samé v nesrovnatelně menší míře pro druhou stranu konfliktu?

Pan Mareš a Ladwig naznačují, že Hamas nynější úder vyprovokoval a nyní sklízí shnilé ovoce svých sebevražedných snah. Bombarduje snad z F-16 a Apačů Gazany on? Co může vyřešit zabíjení civilistů, již nemají z uzavřené klece před bombardováním kam utéct? Již tak izraelskými sankcemi zdecimovaná populace se spíš k Hamasu a ostřelovačům kassámů přimkne; zrodí se noví rekruti k boji s nenáviděným okupantem. Bludný kruh násilí takto přeťat nebude.