2. 1. 2009
Gaza: hra, kde oba soupeři prohrávajíTeorie her rozlišuje hry s nulovým součtem (zisk jednoho hráče se rovná ztrátě druhého) a s nenulovým součtem, kde mohou oba získat nebo také oba ztratit. Konflikt mezi Izraelem a Hamásem patří do kategorie her s nenulovým součtem, jako vůbec většina her v podnikání nebo v politice. Proč je v tomto konfliktu přímo naprogramována ztráta na obou stranách, ukazuje už definice cílů obou protihráčů: |
Cíl Hamásu: Likvidace státu Izrael a nastolení islámské vlády v celé Palestině od Středozemního moře po Jordán. Cíl Izraele: Zajistit bezpečnost svých občanů proti teroristickému ostřelování z Gazy. Oba cíle jsou očividně neslučitelné. Aby Hamás přestal ostřelovat izraelské území, museli by se Izraelci svého státu dobrovolně vzdát, což přirozeně nikdy neudělají. Anebo by musel Izrael moc Hamásu v Gaze zlomit obsazením jeho území a fyzickou likvidací "svatých bojovníků", což zase nepřipustí arabský svět. Hamás má za sebou podporu arabského obyvatelstva Gazy, které si jej demokraticky zvolilo, bezvýhradnou podporu Sýrie, Íránu a radikálních islamistů celého arabského světa, navíc i nemalé části izraelských Arabů. Izrael se zase opírá o Chartu OSN, která mu zaručuje právo na existenci, o podporu USA jakožto nejsilnější demokratické velmoci a o solidaritu všech zemí ohrožených islámskou expanzí. Hamás ovšem rozhodně nelze podezírat z dětinské představy, že jeho na koleně vyrobené kassámy otřesou vojenskou velmocí, jakou představuje Izrael. Jejich účel je jiný: vyprovokovat židovský stát k masivní vojenské reakci, která proti němu konečně sjednotí všechny islámské země i světovou veřejnost. To se mu už částečně podařilo. Díky nepoměru materiálních škod i ztrát na životech se může Hamástán prezentovat světu jako oběť židovské agrese. Izrael se pochopitelně odmítá donekonečna nechat vydírat k dalším a dalším ústupkům. Vyklizením Gazy v srpnu 2005 nejen nedosáhl klidu na její hranici, počet útoků z Gazy na izraelské území naopak vzrostl na pětinásobek (ze 179 v r. 2005 na 946 v r. 2006). Od r. 2001 dopadlo na izraelské území přes 4000 raket a další tisíce granátů. Jestli je na kampani proti Hamásu něco překvapivého, pak to, že ji Izrael odkládal tak dlouho. Nicméně i přes peklo rozpoutané v Gaze rakety na Izrael dopadají dál, nově i do Aškelonu a Beerševy. Hamás se prostě od pokračování v útocích nedá odradit, i kdyby celá Gaza měla být srovnána se zemí. Pořád totiž doufá, že se k němu konečně připojí další arabské státy. Pokud by to udělaly, konflikt by náhle nabyl docela nových rozměrů a snadno by mohl přerůst v konflikt světový. Jestliže do současné konfrontace nezasáhne další síla zvenčí, bude pokračovat ničení na obou stranách, dokud jedna z nich zcela nevyčerpá svůj bojový potenciál. Je ovšem otázka, zda tou dobou bude ještě v Gaze kámen na kameni. Proto je pravděpodobné, že si mezinárodní tlak vynutí aspoň dočasný klid zbraní. Jak bude vypadat? Izrael zastaví nálety na Gazu, kassámy budou létat dál, jak tomu bylo i za posledního příměří. Po čase Izraeli opět dojde trpělivost a světová média budou opět psát o "novém cyklu násilí" a "nepřiměřeném použítí síly". Je ovšem možný i jiný scénář: Mezinárodní společenství dospěje ke shodě, že nebude trpět gaunery usilující o likvidaci jiného státu a soustavně narušující jeho území ostřelováním a atentáty. Ekonomickými nebo i vojenskými prostředky zbaví tyto dobrodruhy veškeré moci a zajistí nad nimi účinný dohled. Nastolí v Gaze takový režim, který bude respektovat zásady mírového soužití se sousedy. Je to vlastně jediný možný scénář - alternativou je pouze úplné vyhubení jedné či druhé strany. Bůh pomoz světu, jestli to nechá dojít tak daleko. |