ČSSD spekuluje s tím, že se jí politicky vyplatí zaujmout k radaru nejednoznačný postoj -- to ani Jiří Otáhal jistě nepopře. Nikdo tedy dnes nemůže s jistotou říci, co by strana udělala v případě promelčákování radarové smlouvy. To je prostě fakt.

Jedna z možných definic zištného moralizování zní takto: Chválit nahlas druhého za akce, kterými si on osobně škodí a jejichž plody sklízí jiný, nejlépe já sám. Aktivity Ne základnám vrcholící v hladovce byly chváleny často - zatím nejhlasitěji na víkendovém programovém sjezdu ČSSD, kde se k nim strana slavnostně přihlásila ústy Jana Kavana. Jenže to stále nic nemění na skutečnosti, že si partajní aparát nechává pootevřená dvířka ke zradě, která by z hladovkářů udělala užitečné idioty ve službách ČSSD. Jako beranidla proti ODS lze na podzim použít ještě i samo promelčákování radarové smlouvy, aniž by se už voličům řeklo, že halasící aparátníci se potichoučku rozhodli tento potupný dokument akceptovat a politickou odpovědnost svalit na ODS (úplně stejně, jako ta se nyní snaží tvrdit, že nemohla jinak, když to celé začal Tvrdík).

Proto Otáhalovy chlácholící poznámky ohledně "logiky těch nahoře" nepřijímám. Naopak -- namístě je nejvyšší stupeň ostražitosti. Jestli aparát ČSSD brzy neřekne k radaru rozhodné slovo, může na nějakou "drastickou" porážku ODS v podzimních volbách rovnou zapomenout.

Nebo si snad někdo myslí, že za ním lidé zase půjdou jako ovce?