|
6. 6. 2008
Hrůzy v nemocnicích jsou horší než americký radarKdyž jsem nedávno psal o tom, že tu jsou mnohem důležitější problémy, než je americký radar, měl jsem na mysli také péči o pacienty v nemocnicích. Člověk slýchá mnohé hrůzy a zná hlubokou nedůvěru samotných zdravotníků (jsem sám ze zdravotnické rodiny) k české lékařské péči. Málokdo je schopen o tom psát veřejně a veřejnost se, podle mého názoru, takových témat bojí (o důvodech takového strachu, strachu starat se o osud bezmocných a umírajících, občas píše do Britských listů vynikající články Jan Paul, kterého si vysoce vážím nejen pro tuto jeho krásnou statečnost). Zdravotnické noviny, "Hladovění pacientů v nemocnicích"ZDE |
|
Jedno z témat, které bylo otevřeno v tisku častěji, je hladovění pacientů v nemocnicích. Tady se o tom píše dokonce ve Zdravotnických novinách. V této souvislosti mne napadla tato úvaha: kdyby se média místo dobrovolně hladovějících pacifistů Tamáše a Bednáře zaměřila se stejnou vervou na bezmocné, nedobrovolně hladovějící (doslova hladem mučené), umírající pacienty, udělala by pro tuto společnost velkou službu. A kdyby Tamáš a Bednář byli skutečnými humanisty, zajímaly by je mnohem více tyto nepopulární a obecným masám odpudivé starosti než zviditelňování se na vlně jim přejícího veřejného mínění. |
