Aktivista Jan Šinágl hledal na komunistickém shromáždění také konfrontaci. S diktafonem čekal, že se s ním bude někdo hádat. Přepočítal se. Lhostejnost vůči jeho osobě ho tentokrát překvapila do té míry, že se po půlhodině sebral a odešel.

Holešovičtí alkovagabundi nikoliv. Ti neodešli, protože se zde čepovalo. Žebrali drobné na pivo a poloožralí se pak motali po prostoru Výstaviště. Sedíce v první řadě, sprostě vyřvávali na řečníky. Nakonec napadli odpoledne i jednu stařenku a poté byli donuceni odejít. Násilím. Té stařenky s berlí mi bylo líto, a neb se ji ten opilec snažil fyzicky napadnout, vyměnil jsem roli fotoreportéra za roli vyhazovače. Úspěšně.

Daleko nejsofistikovaněji se po komunistickém a posléze i sociálně demokratickém mítinku pohybovala skupinka pěti antikomunistických provokatérů - amatérských fotoreportérů. Dá se říci, že dokonce až profesionálních, neboť nevynechali svou účast na pražských komunistických provomájových mítincích už několik let.

Vybaveni hraniční poruchou osobnosti, směšnými převleky a profesionálními fotoaparáty, snažili se fotografovat účastníky poměrně agresivně. Jeden z nich nejprve tvrdil, že pracuje pro agenturu Nová Čína, odpoledne se převlékl za čekistu. Druhý se vydával za reportéra Mladé fronty Dnes. Pivo do sebe lili proudem. Aktivista iniciativy "Trikem proti komunismu", vyznavač "osvícené diktatury", autor trika s nápisem "Zabij komunistu, posílíš mír" Ondřej "Jaeger" Litecký, židovský liberál Karel Goldmann a dva jeho stejně recesisticky naladění přátelé, posilněni několika půllitry tak dlouho provokovali (prováděli amatérskou "investigativní" žurnalistiku), až nakonec konflikt vyprovokovali. To když vlezli s fotoaparátem až do zázemí stanu ČSSD, ze kterého sociální demokraté rozdávali letáky, a nenechali si vysvětlit, že tam nemají co dělat. Vrchol Dekomunizace. Netušil jsem, že lze kombinovat pivo s liberálním židovstvím, industrialem a antikomunismem v takto recesisticky ožralé podobě. Výsledkem bylo, že jeden z "investigativních" provokatérů hodil kelímek s pivem na sociálně demokratického zastupitele z Prahy 7 a následovala krátká rvačka, kterou si přítomní i kolegové novináři fotili, pokud mohli. Nakonec strůjce povyku po několika minutách zadrželi a legitimovali dva policisté a spolu s místní ochrankou je vyvedli. Konec hry.

blogy provokatérů - jak svou akci popsali oni ZDEZDEZDEZDE

Agresivita této pravicové recesistické skupinky ukázala ale na trestuhodné podcenění bezpečnosti ze strany organizátorů obou levicových mítinků. Jen náhodou neměly střety s neonacionalisty i s antikomunisty vážnější následky. Při vysokém věku řady účastníků by byl fyzický spor dost nerovný.

1. máj 2008 s antikomunistickými provokatéry - to abyste je příště poznali... FOTOGALERIE

Letošní oslava 1. máje v Praze ukázala, že je konec "sametové" slušnosti i politické toleranci, trvající dlouhých osmnáct let. Nastává doba konfrontačních taktik, falešných totožností a převleků, ve kterých bude hrát roli i fyzické násilí, provokace a různé formy zastrašování. Věk napadených nebude hrát roli. Nechtěnými účastníky provokací se mohou stát i média. Ať už v roli provokovaných či napadených, nebo kontext netušících svědků, kteří pak vydají falešné svědectví o incidentu. Na slovní urážky a strkání nevydrží někdo nereagovat a verbální konflikt přejde rázem ve fyzický. Profesionální skupinka tak může rozbít docela velké setkání politiků s občany. Opakování takovýchto drobných incidentů povede k zastrašení či znechucení občanů, kteří příště nepřijdou. Taktika ne nepodobná taktice fašistů z třicátých let při rozbíjení schůzí v hospodách i na náměstích. Na policii, stejně jako v těch třicátých letech nebude spolehnutí, neb ta zastává spolu s ministrem Langerem mínění, že bezpečnost účastníků akcí jsou povinni za svoje peníze zajistit organizátoři. Na násilné střety nebude mnoho občanů zvědavých, a tak se dá čekat postupné omezování veřejných shromáždění. Politici - a to i ti méně inteligentní opoziční - budou mít o další důvod víc pro souhlas se zpřísněním shromažďovacího zákona stejně, jako posílili pravomoci tajných služeb a policie při fízlování internetu a mobilních telefonů. A ten spřízněný zákon se vzápětí obrátí proti nim. Cesta k fašismu 21. století bude otevřená.

Jednou z metod, jak provokacím čelit, je si fašizující tendence uvědomit a reagovat s patřičnou obezřetností. Shromáždění 2-3000 občanů se tak do budoucna neobejde bez 20-50 členné skupiny ochranné a pořadatelské služby, profesionálně poučené a vycvičené, vystrojené i možná i nějak vyzbrojené, která bude muset nekompromisně chránit řečníky a hosty, ale i účastníky, vyžadovat pořádek, vyvádět stejně nekompromisně opilce a vymezovat chráněné prostory. Organizátoři budou muset zajistit i videodokumentaci zásahů a tvrdě vyžadovat od policie řádnou asistenci při hájení veřejného pořádku. Budou muset dokumentovat i chování policie a fotodokumentaci evidovat. Protože další fází této taktiky mohou být provokační inscenace s připravenou soudní dohrou - svědectví se bude podávat třeba až za několik let. Proti anarchistickým a antiglobalistickým shromážděním už policie několikrát použila maskované provokatéry k vyvolání násilí i falešné svědky z řad policistů. U soudů pak záviselo mnohé na tom, jestli se podařilo prokázat, kdo konflikt zavinil a kdo koho napadl. Pečlivě uschované snímky a videozáběry, případně záběry bezpečnostních kamer pak jsou neocenitelným důkazem. Protože parametr nutné obrany umožňuje odvrátit hrozící útok i silou nebo zbraní. Ale obrana musí směřovat pouze proti útočníkovi a být ukončena ve chvíli, kdy útok už nehrozí. Výtržnictví se stalo neurotizující politickou kartou.

To, že ostrahu nahlášeného shromáždění komunistů u fontány na Výstavišti měli tentokrát na starosti pouze dva policejní strážníci, ačkoliv věděli, že v těsné blízkosti se budou pohybovat pravicoví radikálové, se rovná záměrnému a účelovému profesionálnímu selhání policejních složek. To, že policie v Praze vždy nadržovala neonacistům, je stará zpráva. Britské listy už o ní píší několik let. To, že dnes podceňuje bezpečnost a ignoruje řádně ohlášené mítinky opozičních parlamentních stran, svědčí už o účelovém politickém zadání. A to je nová a špatná zpráva. Možná se nakonec dočkáme stranických "gard" nejen u extremistů.

Policie nedokázala tento rok odpovídajícím způsobem zasáhnout, ani když proti sobě měla neonacisty z Dělnické strany a Národního odporu. Shromáždění nerozpustila. Dá se tušit, že návštěva předsedkyně xenofobní Národní strany Petry Edelmannové na Jánském vršku byla o systémovější spolupráci ODS s ultrapravicovými stranami, než se na první pohled zdálo. Sebevědomí mladé politoložky tváří v tvář neschopné policii a zmateným politikům, kteří netuší, jak reagovat na vznik polovojenské Národní gardy, o něčem svědčí. Ledová drzost, s jakou spolu se svou ochrankou prošla po komunistickém mítinku, byla udivující. Když přicházel k moci Hitler, řídící ideou programu NSDAP ze 24. února 1920 byl nacionalismus, ale i antisemitismus a antimarxismus. 3. srpna 1921 Hitler vydal výzvu k založení tělocvičného a sportovního oddílu - Sturm-Abteilungen. SA pod vedením Ernsta Röhma do ulic přinesly přímou akci, zastrašování a teror proti všem politickým protivníkům. Je dobré to vědět. Protože Národní garda není jen ochrankou plavovlasé politoložky Edelmannové a Národní strany, ale od 1. máje 2008 i prostředkem zastrašování ideových protivníků.

Jak účinnou se ukáže tato taktika, prověří jen čas.

1. máj 2008 s komunisty FOTOGALERIE