Kdysi, před mnoha lety jsem se literárně historicky zabývala tvorbou a životem Marka Twaina, vždyť Dobrodružství Toma Sawyera (orig. 1876) a Huckleberryho Finna (1885) patřily k nejmilejší četbě mého dětství. Věděla jsem tedy o autorově cestovatelské vášni, jeho evropských pobytech v nejrůznějších městech a zemích. Nikdy mne však nenapadla otázka, proč je podnikal. Přesto jsem si myslela, že shledával Evropu zajímavější, pestřejší než tehdejší USA, měl zde mnoho nadšených čtenářů a bylo pro něho vzrušující často měnit prostředí. Tu žít pod Alpami, tu v jižní Francii, Itálii či ve Švédsku, byť rovněž jižním. Věděla jsem, že cestoval s celou rodinou -- manželkou, třemi dcerami, s příbuznými a služebnictvem, nejednou i s průvodcem, takže si vždy pronajímal nejméně sedm pokojů v nejlepších hotelech. Když na to měl dost finančních prostředků -- proč ne?

Druhý díl práce Alberta Lechera mne vyvádí z dětinského obdivu spojeného (s ostychem se teď přiznávám) se závistí nad způsobem spisovatelova života. Locher kompozičně obratně -- vlastně teprve v polovině své knihy -- odhaluje do roku 1962 úzkostlivě skrývané tajemství Clemensových. Příslušníci rodiny i služebnictvo přísně dodržovali zákaz mluvit o rodině jinak než jako o mimořádně harmonické, bez vážných starostí. Nikdo se nesměl dozvědět, že nejmladší dcera Jane Lampton (přezdívaná Jean) trpěla epilepsií -- zřejmě po úrazu hlavy. V té době to byla choroba neléčitelná. Věhlasní lékaři zkoušeli použití nejrůznějších medikamentů -- většinou s hlavní složkou -- bromem. Avšak dívčiny (později mladé ženy) záchvaty nejenže neustávaly, ale naopak se stávaly stále častější. Tito "věhlasní lékaři" ovšem za své služby účtovali vysoké honoráře -- a Twain se ocital v dluzích, zaviněných ovšem také špatnými investicemi do neúspěšného podnikání. Dokonce se obával chudobince. Naštěstí se mu podařilo najít v Henry H. Rogersovi (1840 -- 1909), řediteli Standard Oil, štědrého mecenáše -- či sponzora? --, který jej podporoval až do své, ale i Twainovy smrti (zemřel 21.4.1910, tedy nedlouho po Rogersovi).

Už to by stačilo, aby se rozplynul sen o sladkém životě umělce, který dokázal pouze vlastní tvorbou a předčítáním svých literárních děl královsky uživit rodinu.

Jenže ve skutečnosti Jeanina padoucnice (zemřela utopením při záchvatu, jež ji postihl ve vaně při koupeli -- bylo jí 29 let) a náklady s nemocí spojené nebyly ani zdaleka jediným neštěstím, jež Twaina pronásledovalo. Dlouhodobě byl nemocný on sám i jeho manželka, prvorozený syn žil jen půldruhého roku, nejmilejší dcera Susy tragicky zahynula ve 24 letech -- po převržení loďky se utopila v jezeře, k dovršení všeho po smrti manželky se ubohý Twain zklamal i ve vlastní sekretářce, která ho podváděla, a třetí dcera Clara se špatně vdala.

Albert Lecher na počátku své knihy skromně píše, že jeho cílem nebylo vytvořit vědeckou knihu, a já k tomu dodávám: tím méně románový životopis spisovatele. Lecher se drží pouze faktické linie -- Twainova cestování. A opět dodávám: včetně jeho účtů. Přesto se mu zdařilo vykreslit tragický osud uznávaného ironika-humoristy, hojně zvaného do významných společenských kruhů (byl např. přijat rakouským císařem Franzem Josefem I.). Vysoce postavení lidé očekávali jakéhosi klauna, a on je často zklamal málomluvností.

Blížím se již ke kapitolám, jež českého čtenáře pravděpodobně zaujmou nejvíce -- pobytu v tehdejší Vídni, Budapešti a hlavně ve Františkových a Mariánských Lázních, v Praze a na zámku Loučeň, kam všichni Clemensovi přijeli v květnu r. 1899 na pozvání Marie Thurn Taxisové (1851 -- 1939). Zdrželi se zde však velice krátce -- možná bylo příčinou sice noblesně projevené, nicméně obapolné vzájemné rozčarování ? - ptám se já, nikoliv Albert Lecher. Ten to prostě konstatuje. Nehraje si na literárního historika, tím méně beletristu, přestože dík úzkostlivé faktografické pedantnosti většinu míst Twainových pobytů, o nichž se zmiňuje v knize, osobně navštívil a uvedené písemné prameny prostudoval. Zdařilo se mu vytvořit neopominutelný dokument, podklad a zdroj informací pro další analytiky Twainova literárního odkazu.