25. 3. 2008
Landsmanšaft chce dnes omluvu? Za co?Když předseda poslanců v zemském sněmu Georg Schmid a jeho kolegové upozorňovali novináře na nechuť mnohých tureckých přistěhovalců sžít se s německou kulturou, dali Turkům za příklad sudetské Němce. "Po druhé světové válce se například Bavorsku povedlo udělat z vyhnanců sebevědomé Bavory se sudetoněmeckými kořeny. Proč by se něco podobného nemohlo stát ve 21. století?" ptal se Schmid. Příměr s Turky ale sudetské Němce urazil natolik, že chtějí omluvu. "I když jsme žili v Čechách a na Moravě, byli jsme německými státními příslušníky. Mělo by se rozlišovat mezi námi vyhnanci a tureckými přivandrovalci," stěžoval si landsmanšaft v týdeníku Der Spiegel. Originál tohoto výroku dle německého Spiegelu zní daleko košatěji: "Die Sudetendeutschen waren - wie auch die Nieder- und Oberschlesier, Ost- und Westpreußen, Hinterpommern und Ostbrandenburger - deutsche Staatsangehörige." Deník: Sudetští Němci se bouří: nejsme přivandrovalci ZDE
Der Spiegel: Ärger für CSU: Sudetendeutsche schimpfen über Türken-Vergleich ZDE
Mluvčí landsmanšaftu tak nechtěně potvrdil to, o čem už desítky let hovoří čeští antifašisté a co představitelé sudeťáků tvrdošíjně popírají: že totiž se PRAKTICKY VŠICHNI sudetští Němci vždycky cítili být cizími, německými státními občany a jejich vztah k Republice Československé byl po celou první republiku více než vlažný - neloajální, ryze účelový a veskrze pokrytecký. |
Už v říjnu a listopad 1918 vyhlásili Sudetští Němci na českém území jako politický program "Selbstbestimmungsrecht" - právo na sebeurčení . Tehdy jim zabránila úmluva ze St. Germain ve splnění této velkoněmecké iluze. Už v březnu 1919 ale volali všechny sudetoněmecké strany včetně sociálních demokratů a odborových organizací ke stávce popřípadě k demonstracím proti republice. Chtěli území, kde žili, připojit k Německu. Od roku 1937 se požadavek na "Autonomie" volně změnil do požadavku po spojení s Německou říší. V květnu 1938 dosáhla Henleinova nacistická strana více 91 % německých hlasů v Československu. Heslo "Wir wollen heim ins Reich!", které politická strana Gauleitera Konrada Henleina, Führera "Sudetendeutschen Partei" (SdP) použila jako první v československém parlamentu po Hitlerově řeči na sjezdu strany v říjnu 1938, v odkazu na právo sebeurčení národů, vyjadřovalo bytostnou touhu po národním uvědomění a obrození - . "Reichsprotektorats Böhmen und Mähren" byl jen částečným splněním snu. Ale cítili ho jako Befreiung. Osvobození. "Die tschechische Kultur insgesamt, die ganze tschechische Ideologie ebenso wie die tschechische Sprache müssen langsam, aber systematisch zurückgedrängt und zum Verschwinden gebracht werden." To byl cíl. Autor? Říšský protektor Karl Hermann Frank. Chtěli Heim in Reich, tak je tam po válce vítězné mocnosti v souladu s představiteli české vlády poslali. Aussiedlung, v bavorské němčině Heimatvertriebung, se stal naplněním sudetoněmecké touhy, která stála za německé okupace a během války statisíce Čechů život. Theresienstadt bylo to pravé místo pro Čechy. Že ten jejich Reich už vypadal během Aussiedlung po jimi vyvolané a prohrané válce poněkud jinak, než v roce 1938 nebo 1939, byl jejich problém. Padesát let nicméně nezapomněli na alte Heimat. Padesát let nezapomněli na Gauleitera Konrada Henleina a svého Führera. Befreiung totiž vypadalo naštěstí v květnu 1945 úplně jinak, než si přála naprostá většina sudetských Němců. |