Francouzská i britská auta musí jezdit na nějaký benzín také, stejně jako americká. Do roku 1947 byla Libye kolonií, součástí Itálie. V letech 1947-1951 to pak bylo po povstání, vedeném Omarem Mukhtarem, svěřenecké území OSN pod správou Velké Británie a Francie. Království ani arabská republika dlouho nevydržela. Roku 1959 byla na území státu nalezena ropa a tak přišla v letech 1971-1977 na řadu federace se Sýrií a Egyptem. Emancipační, sekulární federace pokrokových arabských republik. Nový svět bez islámu ve veřejném životě se nepodařilo ustavit natrvalo ani Ataturkovi, ani Násirovi, ani dalším romantickým vzdělancům, jakým byl i Páhlaví.

Ropná idylka bezohledných prospektorů Texaco a BP vydržela deset let. Socialistická revoluce byla méně špatným východiskem než islámská revoluce, kterou zažil Írán. Dnes Libyjská arabská lidová socialistická džamáhiría. Diktatura, jejíž systém je dnes jako past na stárnoucího zakladatele. Po mně potopa. Životní úroveň lidí je na africké poměry vysoká. HDP na 1 obyvatele je 6 500 USD. Hustota populace asi 3 osoby na kilometr čtvereční. Téměř 1/3 obyvatel pracuje v průmyslu. Inflace 3%, nezaměstnanost 27%, zahraniční dluh 4,4 mld. USD. 35,8 mld. HDP a 5 633 000 obyvatel není špatné, uvědomíme li si, že se jedná o Afriku. Gramotnost zde dosahuje 76,5 %, nicméně národnostní a náboženské složení obyvatel je časovanou bombou, namířenou na jih západní křesťanské Evropy. Arabové tvoří 90%, Berbeři 5% obyvatelstva, které vyznává z 97% sunnitskou větev islámu, v tradicích hnutí Sanusi. Malá anglikánská komunita a 40,000 římských katolíků tvoří zbytek. Kaddáfího vláda má vedoucí roli v podporování islámských institucí. Libyjský islám, nicméně, byl doposud vždy považován za tradiční, ale nikdy krutý. Padesát procent populace má být mladší 15 let. Jsou to tradicí a minulostí převážně kočovní beduíni . Nezkrotní Tuaregové. Pomodlete se, pokud se rozhodnou táhnout ve větším množství přes Středozemní moře na Evropu.

Politická diktatura samolibého plukovníka nebrání členství v mezinárodních organizacích OSN, OPEC, LAS. To stačí. Tripolis se honosí mnoha dobrými muzei a archivy, včetně Národního archivu, Vládní knihovny , Etnografického muzea, Archeologického muzea, Epigrafického muzea a Islámského muzea. Muzeum džamahíríje, vystavěné v konzultaci s UNESCO, je možná nejslavnější a uchovává jedny z nejkrásnějších sbírek antického umění ve Středomoří. Leptis Magna je široce uznáváno za jedno z nejlépe uchovaných římských archeologických nalezišť na světě. Kaddáfí není islámský barbar, který by si nevážil tradic svého lidu a vyhazoval do povětří historii kvůli traktátům proroka Mohameda. . A to je jedna z jistot, která mu dává sílu při vyjednávání o čemkoliv. Kaddáfí je voják, pragmatik. Kaddáfí sní o sjednocení Afriky - Spojených státech afrických, které by už ani v paláci OSN nemohla delegace USA beztrestně ignorovat. Kašlat na MMF a podobné upíry nadnárodního kapitálu je v Libyi logickým vyústěním vývoje. Vysmívat se je hrdinstvím. Platidlem v oblasti mezinárodní politiky je ropa. Program se jmenuje ryze neoficiálně ropa za demokracii. Vy nám nepřipomínejte, jak zacházíme se našimi nepřáteli, my vám nebudeme připomínat, jak zacházíte s naším nerostným bohatstvím. Francie či Británie si nemůže vybírat... Hlavními obchodními partnery Libye jsou Velká Británie, Itálie, Německo, Španělsko, Turecko, Jižní Korea. Kde je demokracie a lidská práva? Libye je křehký a demokratickým způsobem neudržitelný konglomerát tradic útočiště středomořských pirátů, Osmanské říše, arabských otrokářů, vyhnanců demokratické Francie, mezinárodních špiónů a dobrodruhů všeho druhu. Předpolí pouště.

Francouzského premiéra Sarkozyho na jeho spanilé misi za osvobozením bulharských sestřiček doprovázel šéf francouzské diplomacie Bernard Kouchner a ministr pro přistěhovalce Brice Hortefeux. Kromě diplomatického usmíření s Kaddáfím samozřejmě Sarkozy v Libyi také lobboval za francouzské firmy. Libye importuje asi 75 % potravin. Jíst se musí. Export francouzských produktů do Libye se jen loni zvýšil o 40 procent. Francie dováží ropu a ropné produkty, a to v roční výši 2 miliard eur. Morálka stranou, jde o byznys. Francie má ambice sjednocovat Afriku, kam se prozatím odvážila investovat pouze rudá Čína. Po děkovné návštěvě Kaddáfího následuje Sarkozyho výlet do Senegalu a Gabunu. Kouchnerova náměstkyně pro lidská práva je Rama Yadeová, 31letá rodilá Senegalčanka...

Post scriptum : Libye vlastní od listopadu 1999 Airbus A310, o měsíc později Airbus A320. Boeingy už nekupuje. Naposledy koupila Boeing 727-200. Na začátku své historie byly libyjské aerolinie vybaveny letouny Caravelle a Fokker. Dobrý, ne?

Takže prosím vás, zapomeňte na arabsky demonstrativní obchod o pět bulharských zdravotních sester, ve kterém vůbec nešlo o to, kdo co zaplatí, ale jak se kdo zachová. Co řekne. Komu a jak kdo projeví solidaritu tváří v tvář hrozbě nespravedlnosti a smrti. A podle toho dostane v Tripolisu koncese. Sarkozy udělal na všechny moralisty dlouhý nos. USA se také snaží: už v roce 2004 ukončily veškeré ekonomické sankce vůči Libyi. Je na čase si to přiznat a přestat plácat nesmysly o těch zlých a těch hodných. Jde jenom o peníze. Jenom o peníze. Slyšíte? O peníze. Zapomeňte na morálku. Jde o ropu. Libye ve čtvrtek podepsala s francouzskými firmami smlouvy o koupi protitankových střel Milan a komunikačních systémů TETRA firmy Matra v celkové hodnotě 296 milionů eur, minulý týden Francie podepsala dohodu o poskytnutí jaderného reaktoru Tripolisu.