Tomu úměrně neroste nabídka. Takže? Ceny (nejen u masa) rostou. Přistoupí-li k tomu nezbytnost napravit škody, které způsobila poslední zimní kalamita, a trvá-li stále stavební "boom" (v souvislosti s chystanou olympiádou), mohou jít při setrvalé -- ne-li teď zvýšené -- poptávce ceny zboží a služeb nahoru. Zrovna teď v lednu 2008 stoupla v Číně inflace nejvyšším procentem za posledních 11 let, o 7,1 %.

Když ještě před čtvrt stoletím žil Mao Dze-tung, byla ještě za jeho politického vedení zahájena jednání o obchodu s USA. "Barterové" úmluvy počítají s možností řešit obchodní vztahy vzájemnou výměnou zboží, nikoli formou finančních náhrad. Mao v této souvislosti měl podle čerstvě uvolněných dokumentů Státního departmentu (14. 2.) pronést následující myšlenku: "Nemáme toho mnoho. Čeho máme v nadbytku, jsou ženy. Takže pokud je chcete, můžeme vám jich pár dát, nějaké desetitisíce."

S ohledem na to, že Čína dlouhodobě tlačí na snížení porodnosti politikou "jednoho dítěte na rodinu", dochází s ohledem na preferenci hochů nejednou k umělému potlačení života narozených dívek, aby zůstal "nárok" na porod chlapce. V čínské populaci nyní chybí desítky milionů dívek pro dospělé muže, kteří se nikdy nebudou moci oženit, protože nenajdou volnou partnerku. Vede to nejednou v některých oblastech k řadě paradoxních situací. (Na jeden fenomén upozorňuje odkaz: ) Kdyby žil Mao dnes, musel by v rámci svého "plánovaného hospodářství" naopak vyhlásit program "dovozu" žen do své komunistické říše...

Když podnikat, tak lukrativně?

Že bychom byli v žebříčku ekonomické kompetence před Čínou?