Pan Martínek byl chalupník a záhumenkář v zapadlé vesničce Klatovec v lůně Jihlavských vrchů. Někdy počátkem sedmdesátých let jsme s ním seděli za zimního večera ve vyhřáté kuchyni u Čekalů, která sloužila pro těch pár místních jako hospoda, a pan Martínek naslouchal debatě o roku osmašedesátém. Upíjel z plecháčku ohřáté pivo, a když debata spěla ke konci,vmísil se konstatováním: "Oni v té Praze furt blbnou a furt blbnou, a my musíme furt dělat a furt dělat."

Na tuhle hlubokou pravdu prostého člověka vzpomínám pokaždé, když naši současní politici upustí nějakou perlu z přehluboké zásoby nesmyslů, jimiž se nám pokoušejí vládnout.

Pan Martínek už dávno umřel. Ale ta jeho prostá pravda by měla být v učebnicích.