28. 11. 2007
A proč by muslimové měli protestovat víc než my?My v ČR snad protestujeme proti něčemu, co se nám nelíbí?Jako naši rodiče (jsem příliš mladý na to, napsat "my"), by i oni by riskovali represe, tedy alespoň nějakou odpověď. Pokud by je zavřeli, vyslýchali, mučili, vzniká (možná) kauza. Místní nebo i širší, pravděpodobně by si zasloužili komentáře ve vybraných světových médiích (a la BL) s párprocentní čteností a možná by se jich nakonec zastalo mezinárodní společenství. Třeba by tím časem získali naplnění svého cíle: Vyřešení své kauzy, záchranu blízkých, posun systému v zemi směrem k demokracii. Možná - v některých případech, píše Vratislav Filler. |
Nyní aplikujme dané téma (protestu proti něčemu, co považujeme za obecně nepřípustné) na Českou Republiku. Tady můžeme protestovat proti čemukoliv, ale nad veškerými protesty se zavře voda. Člověk, který chce svým protestem něčeho dosáhnout, nemá šanci. Autority ho nechají být, i kdyby se dal upálit - ono se to dodatečně "nějak" zdůvodní. (Třeba že byl příliš mladý, příliš starý, příliš osamělý nebo duševně nestabilní, či snad dokonce samozvaný filosof - tedy člověk zralý na léčení; jinak by se přece nepolil benzínem a neškrtnul sirkou, že?) Vzniká zde tak otázka: Jaký je rozdíl v možnostech, které má běžný člověk, který chce vlastními silami poukázat na zjevně problematické chování establishmentu či stav společnosti, pokud žije v demokracii nebo v nedemokratickém (rozumějme svobodu slova potlačujícím) režimu? Odpověď je neradostná: - Oni (=lidé žijící v "nedemokratických" zemích) svým protestem nic nedokážou, jen se zničí. - My (=lide žijící v "demokratických" zemích) svým protestem také nic nedokážeme... Mocní nám dají možnost si zaprotestovat, nezničí nás, ale prostě se na nás vykašlou. Kde je tedy pro mocenské struktury rozdíl mezi tím, když kritiky perzekuuje, nebo je prostě jen ignoruje? Prosím, nechoďte na mě s výkladem zdůvodňujícím, že u nás máme demokracii, která nám umožňuje zvolit si mezi Pavlem (řešícím naše potenciální problémy zprava) a Šavlem (řešícím tytéž problémy, ehm, ne až tak zprava). Tím, že jednou za čtyři roky vybereme papírek nějaké barvy, nemáme nejmenší šanci rozhodnout o tom, jak určití lidé, jejichž přesné a konkrétní situací podložené pohnutky nemůžeme předem znát, rozhodnou o konkrétní záležitosti, která se objeví v polovině volebního období - nebo je nám do voleb dokonce tajeno, že by všichni rozhodli tak, jam my bychom neradi. Jsme na tom tedy skoro stejně, jako kdybychom nikoho volit nemohli. Také nepřijímám argument, že je reálné pokusit se systém infiltrovat a napravit ho zevnitř, například působením na konkrétní úředníky (ať informativním nátlakem vedoucím ke změně postojů, nebo prostým uplácením). I nedemokratický režim lze ovlivňovat naprosto stejným způsobem - i když třeba o něco málo dráž. Napadá mě jediný důvod, proč moderní režimy (= ty, které se označují za demokratické) uznávají, že perzekuce kritických názorů není pro udržení statutu quo vhodná - a není to pro demokracii zrovna pozitivní vysvědčení: Zatímco v méně demokratických zemích se ke kritice odhodlávají jen ti, kteří k tomu mají skutečně závažný důvod a přesně poukazují na reálné problémy daného režimu, u nás si takovou věc může dovolí každý tlachal - zde lze kritizovat jakkoliv cokoliv. Tím se případná snaha o skutečné řešení problémů režimu ze strany občanů rozmělňuje natolik, že se stává vlastně zbytečnou. Je jisté, že se tak cítíme lépe, než kdybychom nemohli svůj názor svobodně vyjádřit. V naší, demokratické a svobodné společnosti můžeme říkat co chceme. Sice tím nic nedokážeme, ale o to zřejmě nejde. Nikdo nás za naše řeči nepotrestá a tak jsme svobodní. Hurá! |