Jaký je obraz českého a moravského venkova v hlavách těch, kdo platí prostřednictvím dotací plynoucích do zemědělství a venkovského prostoru za pozitivní externality? Je to odraz ladovské idyly nebo poněkud zpitovřené SORELY posunuté z města na okraje střediskové obce? Jaký je venkov, který chceme rozvíjet či obnovovat a kdo je sochařem jeho tváře?

Dotační politika, která vytváří cyklotrasu pro cyklistu z města, parkoviště u zámku na kopci, či obnovuje silnici třetí třídy, v materiálním pojetí zpřístupňuje venkov, otevírá ho podnikatelskému prostředí, vytváří pracovní místa pro jeho vybrané obyvatele. Působí na nepřeberné množství aktivit, ale paradoxně se ta snad nejdůležitější do per úředníků a poradních hlasů nedostala. Nikdo nevzpomněl na obyvatele venkova a podporu jejich právoplatné radosti ze života z dosahu MHD.

Zhoubný nádor na tváři venkova je odlesk města. Jednoduchý příklad za všechny. Levná parcela u návsi ve vesnici, kde není hospoda ani krám, kde škola je 5 kilometrů spojem, co jezdí dvakrát denně. Takto vypadá sen obdivovatele nebo zákazníka klidného života na venkově. Levně koupit, chytře postavit. Po levici levné parcely tradiční středočeský dům drobného kovozemědělce z počátku minulého století. Neobývaný trvale, tradiční objekt zájmu pražského chalupaření. Totéž po pravici. Jediný rozdíl je cena, za které byly domy v posledních letech ke koupi. Jeden se prodal před dvěma lety bezmála za milion, druhý není prodejný dnes za 600 tisíc. Přesto stav v době prodeje velice podobný, zahrada stejně obrovská.

Kde je problém? Problém je parcela mezi. V průběhu 2 posledních let na ní vyrostl z úspory místních obyvatel produkt satelitní architektury, katalogové baroko s balustrádou na balkoně, klasický polygonek do prostředí ústřední návsi, vše obehnáno plotem z betonových bloků. Pseudo-městská stavba mezi poli. Oba domy v těsném sousedství (stejně jako celá vesnice) utrpěly vlivem přenosu městské ideje s absencí respektu k okolí, z touhy po životě skoro jako v přípražském satelitu či seriálu -- materiální škodu. Vyjádřitelnou v penězích, v neochotě kupců koupit, v ochotě prodávajících jít nízko s cenou. Pozitivní externalita malebnosti tradiční středočeské návsi, s štíty obrácenými ke kapličce, zarovnanými v jedné, odstup si držící rovině s veřejným prostorem, dostala na frak. Proč? Protože trvalým obyvatelům chyběla radost z existujícího. Z toho, že bydlí, kde se narodili.

Není možné vytvořit dotaci na radost? Nebo platbu za pozitivní externalitu malebné návsi? Je způsobem udržení typické tváře venkova dogma stavebního zákona, nebo je čas na diktát "dobrého vkusu"?

Stačilo by vrátit respekt k okolí, více mluvit o toleranci, doporučit novým investorům destatero pravidel architektury v prostoru mimo města. Které ministerstvo začne?