Když 13. srpna 1886 byl po prvé uveden "Prsten Nibelungů", byl přítomen německý císař Vilém I. a bavorský král Ludvík II. Stalo se tak již tři roky po Wagnerově smrti a byl podporován pravicovými německými nacionalisty. Ti byli přitahováni zejména mysticismem některých jeho oper a jeho dílo bylo již za císařství a především později za dob nacionálního socialismu jednostranně posuzováno.

Z Bayreutského spolku Richarda a Cosimy Wagnerových přišel do německé společnosti úplně nový druh biologického rasismu, hlásaný Francouzem Arturem de Gobineau a Angličanem Houstonem Stewartem Chamberlainem, který se v roce 1908 oženil s Wagnerovou dcerou Evou. Ti šířili Wagnerův antisemitismus, který propagoval myšlenku, že "židovství samo o sobě je neschopné, jak svým zevnějškem, svou řečí, ale především svým zpěvem, který se odvažuje nazývat uměním".

Hitler, který byl obdivovatelem Wagnerovy hudby, se snažil využít pro své hnutí jeho umění, a proto zcela ovládl v letech své vlády Bayreutský festival i po ekonomické stránce. Lístky nechal rozdělovat a ke zděšení podvůdců strany, včetně svého věrného paladina Josepha Goebbelse, je nutil účastnit se mnohahodinových představení. V roce 1935 se této myšlenky vzdal, když zjistil, že přestože nechal pro ně vydat jeden tisíc vstupenek, hlediště zelo prázdnotou. Od té doby je postupoval veřejnosti. Jeho vztah k Wagnerovi přes obdiv k jeho hudbě byl zvláštní.

Jak upozornil znalec jeho díla Saul Friedländer, Hitler nikdy nepoužil antisemitských postojů Wagnera, protože nevyhovovaly jeho názorům. Wagner především zastával názor o nutnosti asimilace Židů, a tím jejich záchraně, což pro nacisty bylo zcela nepřípustné. Pro nacisty bylo jedině možné tzv. "konečné řešení židovské otázky".- jejich vyvraždění. Wagner měl mezi Židy řadu přátel a spolupracovníků jako Karla Tausiga, Josepha Rubinsteina, Angelo Neumanna a slavnou zpěvačku Lilli Lehmanovou. Jeho žákem byl syn rabína Hermann Levi, kterému svěřil jako kapelníkovi řízení "Parsifalu".

Není bez zajímavosti, že zakladatel moderního sionismu Theodor Herzl byl zanícený obdivovatel Wagnerova díla Hitler zakázal provozovat od zahájení války "Parsifala". Zvláštní důležitost přitom připisoval opeře "Rienzi", ačkoliv patřila mezi méně úspěšné Wagnerovy opery a popisovala politické ztroskotání a zánik jejího hlavního představitele. Odborníci na tuto problematiku však vyslovili pochyby o tom, že by Hitler vůbec někdy četl Wagnerovy úvahy o Židech. Po druhé světové válce zůstal lpět Hitlerův stín na Bayreutském festivalu. Proto 21. ledna 1949 Winifred Wagnerová, snacha Richarda Wagnera, zatížena úzkými vztahy k Hitlerovi, oznámila, že je ochotna vzdát se jeho řízení. Toho se ujala v roce 1930 po smrti svého manžela, stala se věrnou přítelkyni diktátora a i po válce odmítala.jakoukoliv jeho kritiku. Její syn Wolfgang se dostal do vedení festivalu a nyní se snaží pravnučka Richarda Wagnera Katharina převzít vedení z jeho rukou.

Začátkem měsíce bylo oznámeno předsedou rady nadace festivalu, že to bude tématem pravidelného podzimního jednání. Festivalů se účastnilo i mnoho vynikajících českých umělců. Jako neobyčejné uznání pro Emu Destinnovou v roce 1901 znamenalo pozvání na festival, kde zpívala Sentu v "Bludném Holanďanovi". Bylo to v době před první světovou válkou, kdy zde mohli vystupovat jen nejlepší umělci a slovanští sem nebyli vůbec zváni. Dalším významným naším zpěvákem byl Karel Burian, který zde vystoupil v roce 1908 v opeře "Parsifal". Po druhé světové válce vystupovali v Bayreuthu Ludmila Dvořáková, Soňa Červená, Věra Soukupová a Eva Randová.

Přes politické rozpaky patří stále Bayreutský festival k prestižním událostem dnes kromě prominentních osobností navštěvovaným především cizinci.