Pohádka je o tom, že pan Křeček bere v patrnost jen velká, finančně zajištěná družstva, nikoliv družstva malá, mnohdy družstva jednoho domu, jednoho čísla s několika bytovými jednotkami. Většinou se jedná o nedávno privatizované státní byty, povětšinou o domy menších rozměrů než osmi poschoďové panelové domy, tedy s menším počtem bytových jednotek, na druhou stranu lze mezi nimi najít domy s výbornou adresou ve středu města, domy cihlové, funkcionalistické, prostě tržně lukrativní. Jsem přesvědčen, že právě silné lobbistické skupině obchodující s nemovitostmi - tedy lidem napojeným na ODS -- jde přesně o tyto domy.

Pohádka začíná, za předpokladu, že zmíněný návrh ODS i za přispění pohádkového dědečka Křečka byl schválen jako zákon a začal platit. Byl jednou jeden dům, šlo o krásný cihlový dům ve středu města -- obecní. Bytových jednotek v něm bylo málo, ale byty to byly krásné a velké. Jejím obyvatelům říkejme v naší pohádce Prasátka. Jejich družstvo nedávno vzniklo za účelem privatizace tohoto obecního domu, neboť město uznalo, že Prasátka se o dům postarají lépe než ono samo. Opraví fasády, rozvody a dokonce i před domem nebude už takový nepořádek. Prasátka se právě finančně vyčerpala -- vybrala úspory, vzala si hypotéku, aby mohla provést odkup domu -- potažmo bytů od města. Město jim část peněz vrátí, samozřejmě pouze na opravy domu. No a pohádka dál pokračuje a doufal bych, že pro odborníka typu pana Křečka spíš čekanou než nečekanou zápletkou. Kolem začne brousit Vlk - realitní makléř, spekulant.

Má zálusk. Má zálusk na takový hezký dům. A protože oproti všemu, co učí přírodopisci, se i mezi prasátky najde Černá ovce, mohlo by se jí říkat i Kůň -- Trójský kůň, má vrátka do domu otevřena. Černá ovce dostane peníze na odkup bytu od pana Vlka (ten si ji samozřejmě zaváže patřičnou smlouvou - to aby mu ze lstivého plánu neunikla). Jakmile vznikne družstvo, Černá ovce prohlásí, že je přeci ovce a s Prasátky nechce mít nic společného, a že chce z družstva pryč. "Zaplaťte mi na ruku tržní cenu, mám na to právo! Zákon, ODS s vlky, dokonce i ten hodný pohádkový dědeček pan Křeček to říkají jasně. Jenže družstvo na to nemá, ber kde ber. A jak se v této zemi jedná s dlužníky? No přeci velmi efektivně a velmi rychle. No a prasátka přeci budou dlužit vysokou částku (dejme tomu, co kdyby si vlk takových ovcí v malém družstvu získal víc, taková hromadná žádost na vyplacení, takových 10 miliónů to už položilo i onačejší šíbry).

Exekuce přijde na družstvo prasátek co nevidět. A světe div se v dražbě získá ten hezký dům pan Vlk. A z prasátek se mávnutím čarovného proutku stanou nájemníci. Nevím, jestli se o ně hodný dědeček pan Křeček postará, zvlášť když jistý pan, který tak rád mává s nájemníky i s bankovkami -- Čunek se jmenuje, prosadí svůj návrh na rychlou expedici nájemníků z bytů.

Tolik pohádka se špatným koncem. Spíš je to černá můra, proto bylo by ideální, kdyby si všechny strany vzaly ponaučení.

Vlci a různé jiné potvůrky a havěť, ať už přestanou koukat přes plot, jak co kde utrhnout, vytunelovat, jak koho přečůrat, jak kam vrazit nohu a začnou skutečně podnikat s vlastními invenčními kreativními nápady, to tato země potřebuje jako sůl. Dědeček Křeček, ať pro velká družstva nezapomíná na ty malá, Černé ovce, ať si uvědomí, že jsou spíš ti koni, ale nejen trojští navíc i ti hloupí, no a Prasátka, Prasátka ty ať jdou v příštích volbách volit, kohokoliv kdo to s Vlky nemyslí dobře.