Dnešní ministryně obrany, v socialistické éře zpěvačka, kterou demokracie vynesla do nejrůznějších ministerstev včetně toho posledního, kdy se z ní náhle stala "odbornice" na bezpečnostní otázky, se ve svém článku drsně pustila do starosty Trokavce Jana Neorala za jeho odmítavý postoj k americkému radaru. A vyslovila i pozoruhodnou ideu, že vláda tu není od toho, aby starostům nabízela spolurozhodování o tom, zda radar ano či ne, ale pouze "záruky, že pokud o jeho výstavbě bude rozhodnuto, jeho provoz nebude poškozovat zdraví obyvatel ani přírodu v okolí."

Takže starostové podle Parkanové nejsou občané, jejichž názor by vláda mohla - nebo přímo měla - při svých rozhodnutích brát v úvahu v tom nejzásadnějším aspektu celé kauzy, totiž zda vůbec Američanům na radar kývnout? Nota bene právě ti starostové, kteří ve svých postojích vyjadřují vůli voličů, dávanou najevo nejen ve všech průzkumech veřejného mínění, ale i v místních referendech, která nedávno proběhla v Brdech, a to jednoznačnou vůli NESOUHLASU OBČANŮ se záměrem postavit u nás radarovou základnu USA?

Těch občanů, kteří jsou podle současné české ústavy jako nejvyššího právního dokumentu v zemi zdrojem vší moci?

Jestliže česká vláda milostivě hodlá se starosty jednat jen o zdraví a ekologii, ovšem ta skutečně podstatná otázka, totiž zda radar vůbec na české území vpustíme, pro ně -- a tedy i pro občany, jejichž vůli právě brdští starostové vyjadřují, bude muset zůstat tabu, budeme mít v Čechách velmi zvláštní odrůdu demokracie. Vlastně to ani žádná demokracie nebude.

Článek české ministryně je o diskusi. Jenže jak málo schopnosti diskutovat v něm Parkanová sama prokázala!Už v druhé větě svého článku na adresu starostů hází slovem "soudruzi", třebaže rádoby "vtipně" ("Nejprve ze svého středu starostové vyloučili několik kádrově nespolehlivých soudruhů...."), čímž ovšem nenechává nikoho na pochybách, že diskuse v jejích představách rovná se primitivnímu očerňování názorových oponentů dehonestujícími nálepkami. Brdským starostům by se pak skutečně nebylo co divit, že "diskuse" na takovéto "úrovni" s Parkanovou ( a nejspíš i Topolánkem, Schwarzenbergem a dalšími proamerickými aktivisty) by nebyli schopni.

Ale možná je to ještě horší. Parkanová si třeba vůbec neuvědomuje, jakou neuvěřitelnou porci vlastní neschopnosti diskutovat prokázala již v tomto jediném svém článku ( tak jako jí zřejmě zatím nedošlo a možná ani nikdy nedojde, jak nekonečně ponižující bylo její pěvecké extempore před Bushem, ale ponižující bohužel nejen pro ni, ale i pro všechny občany státu, jíž je ministryní) a pranic si neuvědomuje, že narážkou na "soudruhy" se v daném kontextu dopustila obyčejné podpásovky. Podpásovky, která se mezi slušnými lidmi nedělá.

Ministryně obrany třeba skutečně věří tomu, že být proti US radaru je dnes jen povinným ideologickým postojem příslušníků jakési "rudé internacionály" - přesně v tom duchu, v jakém kdysi ta skutečná rudá internacionála vzývala například V.I.Lenina. Jestliže je tomu tak, pak je to s námi, občany, a proti radaru je nás okolo 70 % dospělého českého obyvatelstva, moc špatné. Naše vláda si totiž zákonitě vzhledem k našemu protiradarovému postoji o nás myslí, že jsme vlastně všichni komunisti - buď přímo, nebo alespoň jsme komunistickým virem nakaženi. Takže proč se s námi, kteří jsme v jejích očích jen jakýmisi blázny ( to v tom lepším případě, v tom horším přímo zločinci) vlastně vůbec bavit?

Ovšem považovat vlastní občany za nesvéprávné stádo bláznů a komunistů a přitom se zapřísahat demokracií ( na jejíž "ochranu" by snad radar u nás měl vyrůst, byť to je demokracie americká), to jaksi nejde dohromady. Alespoň chceme-li se řídit zdravým rozumem.

Jestliže česká ministryně vskutku každého, kdo je proti radaru, považuje za někoho, koho může častovat slovem "soudruh", a tím jeho nesouhlas bagatelizovat nebo přímo zesměšňovat, a v soukromí nebo "mezi svými" si ťukat na čelo, pak se ovšem NESMÍ prohlašovat za představitelku vlády demokratické - a pak by ovšem ani ten radar, který by měl být umístěný na našem území, nemohl být radarem na "ochranu demokracie", ale byl by to prostě jen radar na ochranu zájmů české a potažmo americké politické špičky. Prostě na ochranu zájmů té party, která by zrovna byla u moci. A to třeba PROTI -- a v českém případě zcela určitě PROTI - vůli i zájmům vlastních občanů.

Jenže jak by se pak v případě existence takovéto vlády měli zachovat sami občané?

Vlasta Parkanová je nejspíš velmi vytíženou politickou osobou. Přesto by si měla udělat čas na to, aby si oprášila některé znalosti z historie. Třeba o tom, proč a jak demokratické politické systémy spatřily světlo světa. Kdybychom totiž přijali Parkanové interpretaci "demokracie", totiž že o skutečně podstatných otázkách rozhoduje jen parta "vyvolených", a "obyčejní" občané k tomu musí jen bezmocně přihlížet, nastaly by v České republice v zásadě přesně stejné důvody k tomu takovouto politickou reprezentaci přestat respektovat, jako se to stalo v historii již mnohokrát v různých časech a na různých místech. Jako třeba v roce 1789 ve Francii, když začala Velké francouzské revoluce.

Parkanové obraz světě je evidentně zvláštní. Občané jsou jí dobří jen k tomu, aby jí -- a její partajní kolegy -- jednou za čtyři roky zvolili do funkcí, a pak už nerušili jejich "klid na práci". Protože tito občané jsou zřejmě neschopní, nekvalifikovaní či neinteligentní. Jenže jak je možné, že právě od takových občanů by se "demokratičtí"politici nestyděli nechat se volit do funkcí? Neschopní, nekvalifikovaní a neinteligentní voliči přece nemůžou do čela státu zvolit nikoho jiného, než ty ještě neschopnější, nekvalifikovanější a neinteligentnější politiky, než jsou oni sami. Na výběr něčeho lepšího, něčeho aspoň trochu nadprůměrně inteligentního a aspoň trochu čestného by se přece takovýmto voličům nedostávalo tolik potřebných - schopností, kvalifikace a inteligence!

Kdyby tedy Vlasta Parkanová byla skutečně konsekventní ve svých názorech a aspoň trochu upřímná, první věcí, kterou by při zaujetí toho jejího odmítavého postoje ke schopnostem občanů rozhodovat ve věci radarové základny musela učinit, je ta, že by sama odstoupila ze všech funkcí. Nejen odstoupila, musela by přímo v hrůze prchat nad tím, jak "kvalifikovanou" osobu tito voliči museli přivést k moci.

Jestliže totiž občané nejsou natolik svéprávní, aby byli jasně a kvalifikovaně schopni říci ano či ne US základně v referendu, pak už o to více nejsou -- a ani náhodou -- schopni kvalifikovaně rozhodovat o tom, kdo má spravovat věci veřejné, ve volbách. Volební kampaně jsou plné nejrůznějších manipulací, politici se při nich urážejí a nadávají si, někdy při tom nechávají i falšovat nejrůznější "odborné zprávy" a voliče se snaží co nejvíce zmást. A co teprve role médií při celé té mele, kdy jedněm politiků bezbřeze nadržují, zatímco z jiných dělají téměř chovance nejrůznějších ústavů a o jiných -- a ti pak podle toho ve volebních kláních také nejtragičtěji dopadají -- nešpitnou ani slovo.

Co je proti tomu takové rozhodování o US radaru v Brdech?

Nechat se od občanů zvolit do funkcí a užívat si všech výhod s nimi spojených, a přitom všechna zásadní rozhodnutí dělat za zády a třeba proti vůli těchto občanů, je ovšem křiváctví nejvyššího stupně.

Pokud by se česká politická reprezentace nadále hodlala řídit podobným vzorcem, mohlo by se právem říci, že francouzský král Ludvík XVI., posléze smetený revolucí, byl v porovnání s českými politiky čestný chlap.

Ten aspoň na rovinu vyhlašoval, že panovníkem je z Boží milosti.