7. 8. 2007
POZNÁMKA NA OKRAJ:Demokracie bez kritické kontroly tisku dlouho nevydrží, aneb O čem se v Praze nepíše< foto Uwe Ladwig Po vlastně nedlouhé době jsem byl zase jednou v Praze. Tentokrát jsem se ale nechtěl jen podívat na krásné kamení a vidět staré přátele, chtěl jsem se taky přesvědčit o tom, o čem se tak píše v té demokratické republice české... Že demokraté musí být pod neustálou kritickou kontrolou, o tom se ví v těch zemích, kde demokracie už existuje delší dobu. Politická opozice je při tom důležitým a nezbytným faktorem, ale to, co demokracie hlavně potřebuje, má-li přežít na delší dobu, to je opravdu nezávislá a kritický čtvrtá moc -- tisk a sdělovací prostředky. Čtenáři Britských listů to vědí, Jan Čulík to píše pořád, já jsem se o tom už taky párkrát zmínil. A jaké to tedy teď bylo v té Praze? O čem se tam psalo, nebo lépe řečeno nepsalo? (Autor byl dlouhá léta ředitelem jedné velké globální elektronické firmy v Evropě. Je Němec a žije v Hamburku.) |
Ano, divil jsem se, psalo se tam dokonce o nějakých základnách raketových, ale to takovým způsoben, že se k tomu vrátím v jiné poznámce - o žurnalistice a o lékařích. Psalo se také o tom, že senátor Jiří Žák měl "pěkný trapas" (Lidové noviny, 2.srpna), ale nenašel jsem ani tam, ani jinde, nikoho, kdo by se zeptal, proč ten chudák senátorskej, který prý okrádal svou asistentku, vůbec nemusí opustit své dobře placené místo. Ve stejných novinách se dal najít 3. srpna komentář socioložky Jiřiny Šiklové, která se vyjádřila inteligentním způsobem o dělnické prokurátorce z procesu s Miladou Horákovou, 'soudružce nepotrestatelné' Brožové-Polednové', že 'za nedostatek svědomí mohou být lidé potrestáni jedině tím, že jejich činy veřejně odsoudíme a dáme jim na vědomí svoje opovržení.' Že tohle platí asi také pro premiéra Topolánka, když přece před parlamentem lhal, o tom jsem jaksi v Lidových novinách nenašel nic. Ani o tom ne že ho starosta Neoral požádal, aby odstoupil. Napadlo mě, že se novináři měli Topolánka zeptat, jestli skutečně lhal, nebo jen ztratil paměť, ale holt se ho na to zřejmě vůbec nezeptali. Proč asi? Jeden starší pán v Praze, který má dobré kontakty u filmu a v televizi, mi vysvětlil, proč to je. Novináři musejí splácet hypotéky, proto mají strach, že by přišli o místo, a tak nebudou riskovat, že by kritickým žurnalismem proti mocným mohli přijít o zaměstnání. Jestli čeští novináři dodnes nevědí, zda Topolánek lhal, anebo ztratil paměť, a jestli je to nezajímá, je to dost značný problém. Pokud ale je ta historka o těch hypotékách a o děsném strachu, že mě vyhodí z práce, a tak musím být zticha, skutečně pravdivá, je to velký problém nejen těch osob, kterých se to týká, ale i celé české demokracie, protože bez kriticky vystupujících médií --- ale to už jako čtenáři Britských listů přece víte... |