Bylo krátce po setmění, když jsem se procházel kolem sídliště Černý Most v Praze. V určité chvíli jsem se blížil ke dvojici dvou mladíků, kteří byli v podnapilém stavu. Jakmile jsem byl od nich na pár kroků, jeden z nich vzal prázdnou láhev od piva a s radostí ji hodil na takovou malou zídku, čímž se láhev pohopitelně rozbila a na zídce a za ní bylo spoustu střepů. Myslím, že si ten mladík ani nevšiml, že jsem kousek od nich a všechno jsem viděl.

V první chvíli mě napadlo, že jim něco musím říct, ať to hned uklidí a podobně. Jenže ze zkušenosti vím, že tito kluci se mi můžou klidně vysmát a ještě by se do mě mohli pustit, proč se do nich pletu. A tak jsem vymyslel úplně něco jiného. Řekl jsem si, že půjdu, nic jim nebudu říkat a v klidu sám začnu sbírat ty střepy od piva. Když jsem začal střepy sbírat, jeden z těch mladíků se zeptal: "Co tam děláte, pane?". Odpověděl jsem: "Sbírám tady střepy, aby se někdo nepořezal". Dal jsem si záležet, aby v tónu mého hlasu nebyla cítit výčitka nebo nějaké poučování. Řekl jsem to, jako by se nic nedělo, prostě v pohodě si sbírám střepy. Hned, když jsem to dořekl, stal se zázrak. Oba kluci začali nadšeně říkat: "Můžeme vám pomoci ?", "Já to budu sbírat s Vámi" atd. Začali hned nadšeně sbírat střepy, jako by byli na táboře vzorných skautů, jeden z nich se nabídl, že najde igelitku, do které to můžem dát, prostě se z nás stal tým vzorných občanů pečující o pořádek. Chovali se ke mě s úctou a respektem, jako bych byl jejich vážený táta. Poděkoval jsem jim, že jsou hodní, jak mi pomáhají. Pochopil jsem, že jejich nadšená ochota pomáhat byla způsobena tím, že jsem jim nic neříkal, nepoučoval jsem je, ale sám jsem šel beze slov příkladem.

Potom jsem se s nimi dal do řeči a zjistil jsem, že tihle kluci občas berou nějaké drogy. Říkali něco o pervitinu. Ptal jsem se jestli to stojí za to. Bohužel odpověděli, že ano. Pokusil jsem se jim vysvětlit, že je to slepá cesta a čím dřív na to přijdou, tím líp. Je mi jasné, že tito kluci možná ještě pár takových láhví ve slabé chvíli rozbijou, ale jsem si jist, že nezapomenou na zkušenost, že se člověk může chovat přesně obráceně a může z toho mít v konečném důsledku lepší pocit než je chvilková radost z rozbité sklenice.