Nejsem si totiž zcela jist k čemu je mi svoboda slova, jestliže umírám na vyléčitelnou nemoc pouze proto, že nemám finanční prostředky na úhradu lékařské péče.

Dovolil bych si také argumentovat, že pokud mi je odepřeno vzdělání, z důvodů mé ekonomické situace, je tím také narušena moje svoboda, svoboda volby povolání a přijímání informací.

Mám takový pocit, že ti co hlásají, že svoboda je důležitější než dostupná zdravotní péče a školství, jsou ti lidé, kteří si mohou dovolit náklady za tyto služby uhradit.

Obávám se, že chudí lidé si nemohou dovolit ten luxus zabývat se metafyzickými otázkami svobody, protože je mnohdy trápí zcela konkrétní otázky přežití.

Tím samozřejmě nechci obhajovat nesvobodný režim na Kubě, pouze chci pana Golga upozornit, že svoboda začíná spíše u plného talíře, dobré lékařské péče a vzdělaného občana a nikoliv pouze u formální svobody slova, kdy nikdo neposlouchá řečníka ze sociálně znevýhodněných vrstev.