27. 7. 2007
I já jsem smutnýAni já nejsem ve své vlasti šťasten a vesel. Dvě třetiny svého dosavadního života jsem prožil v reálném socialismu, to velké štěstí nebylo, i když musím přiznat, že prvních 15 let mi to bylo víceméně jedno. |
Porevoluční nadšení odešlo velmi brzy, zcela jasno jsem měl ve chvíli, kdy jsem při registrování své kuponové knížky ve velké privatizaci viděl svalovce přivážející a přinášející starce a stařenky k registraci knížek jejich. Přičemž bylo nabíledni, že se nejedná o vítězství pravdy a lásky. Následovalo to co následovalo, nebudu rozepisovat, každý ví. Je úplně jedno, zda to bylo za vlády OF, ODS nebo ČSSD. Čím déle po revoluci, tím dokonalejší. Novému systému však nelze upřít pozitiva. Nikdo na vás nepíše přihlouplé posudky o vaší angažovanosti, nikdo si nemusí falšovat dělnický původ, nemusíte být členem ROH a vyvěšovat na 1. máje sovětskou vlajku proto, aby se váš potomek dostal na střední školu, můžete cestovat téměř po celém světě bez toho, abyste musel na hranicích s NDR vypisovat, kolik máte nafukovacích matrací atd. Takřka všechny tyto legrácky nahradil v Orientu známý "bakšiš". Za přiměřený bakšiš získáte stavební povolení tam, kde ho jinak získat nelze, (např. v Šumavském národním parku na stavbu betonového bunkru), získáte předraženou veřejnou zakázku, prodáte lépe své zboží, nakoupíte výhodně jiné zboží, nebudete odsouzen nebo trestně stíhán, dostanete rychleji protézu, nebudou vám odebrány body za dopravní přestupek atd. Protože z tohoto nejsem vesel a protože se pozvolna chystám do důchodu, napadlo mě, že bych zbytek života mohl prožít v zemi, kde bych byl opravdu šťasten. Přivítal jsem proto výsledky průzkumu nadace New Economics Foundation, která světu oznámila, ve kterých zemích se žije nejšťastněji, a protože nejsem troškař, rozhodl jsem se pro tu na prvním místě, a to pro tichomořský ráj Vanuatu. Přiznám, měl jsem trochu strach, aby už tam nebylo plno. Ten průzkum není již nejnovější a mnozí lidé zejména v Evropě a USA, kteří žijí jako my v tak nešťastných zemích, mohli dostat stejný nápad. Pro jistotu jsem tedy začal pátrat, jak se na tichomořský ráj ještě na poslední chvíli dostat a jak to tam chodí. Protože v době internetu máte informaci hned, zjistil jsem: Na Vanutu je omezený počet zdravotnických zařízení. Nejbližší možnost ošetření pro závažné případy je Austrálie nebo Nový Zéland, v některých částech souostroví se vyskytuje malárie. Let do Sydney trvá 3,5 hodiny. Pochopil jsem, proč jsou tam šťastni. Šťastni jsou ti, kteří přežili. Rovněž jsem pochopil, proč autoři průzkumu budou realizovat další obdobné průzkumy v Londýně. Jenom doufám, že jim je nebudu platit. |