"Pan ministr nemohl rozhodnout, aniž byla zamítnuta žádost o udělení azylu," uvedl Dimun. Orlov bydlel v posledních letech v Karlových Varech. Policie ho zatkla předloni v srpnu na základě mezinárodního zatykače na pražském ruzyňském letišti. Vrchní soud v Praze loni srpnu uvedl, že vydání Orlova na Ukrajinu je právně přípustné.

"Ministr Němec rozhodoval na základě tohoto usnesení vrchního soudu. Seznal, že jsou splněny i další podmínky pro vydání, proto se takto rozhodl," řekl mluvčí. Zatykač na Orlova vydal soud v Kyjevě. Jde o podezření z trestné činnosti při obchodování s vojenským materiálem, který podléhá evidenci, slovy ukrajinského trestního práva je podezřelý z podloudnictví se zbraněmi.

Obchody se uskutečňovaly prostřednictvím státní ukrajinské společnosti Ukrspecexport. V obvinění stojí, že Orlov jednal po předchozí domluvě se skupinou dalších osob. Sám prý objednával letadlo, které zbraně převáželo. Orlovův obhájce již dříve u soudu namítal, že je ukrajinská žádost o vydání jeho klienta politicky motivována, patrně prý souvisí s politickým bojem o prezidentskou funkci. Orlov proto před ukrajinské orgány jít nechce.

Včera vešlo ve známost to, že v kyjevské Vyšetřovací věznici byl udušen ruský občan Oleg Orlov. Podnikatel byl figurantem široce komentovaného trestného činu pašování raket s plochou dráhou letu v letech 2001 -- 2002 z Ukrajiny do Eritreje, Číny a Íránu. Orlov je již čtvrtou obětí tohoto skandálního případu: první ze zprostředkovatelů nelegálních dodávek zahynul v roce 2002, další dva v roce 2004. Šedesátiletý Orlov byl zavražděn v kyjevské Vyšetřovací věznici č. 13 již 5. července 2007, ale administrace tohoto zařízení udělala vše pro to, aby tento čin zamlčela. O smrti Orlova se dozvěděla organizace „Mezinárodní liga ochrany práv občanů Ukrajiny“, která informaci o smrti ruského občana zveřejnila.

Podle údajů ochránců práv, vražda proběhla v pokoji vězeňské nemocnice, kde byl Orlov hospitalizován společně s dalšími vězni, kteří byli podle závěrů lékařské expertízy nepříčetní. Jeden z nich, 32 letý Dimitrij Kulešov, v noci roztrhal svůj nátělník a provazem, který z něho vyrobil, udusil svého spícího souseda. Podle předběžné verze, toto spáchal na základě osobní nenávisti. Ale podle ukrajinských právních orgánů se jednalo o další z pokusů vraždy Orlova.

Připomínáme, že ukrajinská prokuratura podezříval Olega Orlova a dalšího ruského občana Jevgenije Šilenka z toho, že v dubnu roku 2000 na základě padělaných odkladů letecky vyvezli do Číny 6 raket s plochou dráhou letu X -- 55. Nápomocen jim byl ředitel „Ukraviazakaz“ s.r.o., bývalý pracovník Hlavní správy rozvědky SBU (Služba bezpieki Ukrajiny) Vladimír Evdokimov, který byl loni na Ukrajině odsouzen k 6 letům vězení. V měsících květen -- červen 2001 stejným způsobem vyvezli dalších 6 raket s plochou dráhou letu a komplet zařízení na jejich diagnostiku KNO -- 120, tentokrát do Iránu.

Podle vyšetřovací verze, Oleg Orlov a Jevgenij Šilenko předložili svým ukrajinským partnerům -- s.r.o. „Ukraviazakaz“ -- „falešný kontrakt jménem státního závodu (FGUZ), státní společnosti „Rosvooruženije“ a certifikát konečného uživatele jakoby od Ministerstva obrany Ruska na dodávku do této země 20 raket s plochou dráhou letu X -- 55“. 28 ledna 2005 zástupce předsedy výboru vrchní rady Ukrajiny pro boj s organizovaným zločinem Frigorii Omelčenko oslovil prezidenta Viktora Juščenka poselstvím, ve kterém sdělil podrobnosti této transakce. Mimochodem, z FGUZ „Rosoboronexport“ sdělili, že jejich rezort žádné oficiální vztahy s panem Orlovem neudržuje.

V roce 2004 byl Orlov zadržen v Praze. Místní policie ho zadržela na základě mezinárodního zatykače, který byl vydán na žádost kyjevské prokuratury. V lednu loňského roku, když se řešila otázka extradice podezřelého na Ukrajinu, Oleg Orlov prodělal mozkovou mrtvici a byl umístěn do nemocnice v Brně. Brzy prakticky přestal mluvit: v době soudních zasedání, na kterých se řešily otázky jeho možného vydání ukrajinským soudním orgánům, skoro nemohl ani říci svoje jméno a datum narození. Podle jeho advokátů zapomněl angličtinu a skoro i svoji rodnou řeč -- ruštinu. Je třeba poukázat na tu skutečnost, že oficiálně se předpokládalo, že mozková mrtvice byla následkem chatrného zdraví pana Orlova. Ale v době jeho deportace z České republiky na Ukrajinu, 25 února 2005 pracovníci SBU zakázali jakékoliv kontakty s podezřelým se zdůvodněním, že jsou nuceni přijmout nejpřísnější bezpečnostní opatření vzhledem k tomu, že v českém vězení byl uskutečněn pokus zavraždit Orlova.

Je potřeba zdůraznit, že již dříve zahynuli 3 lidé, kteří se zabývali pašováním ukrajinských raket. Prvním byl Vladimír Malev, který stál v čele „Ukrspecexportu“: za divných okolností zahynul při autohavárii v březnu 2002. V lednu 2004, při jízdě na čtyřkolce zahynul generální ředitel společnosti S.H. Heritage Holding Ltd., Australan Haider Sarfraz (podle údajů z vyšetřování se rakety převážely do Iránu na základě fiktivního kontraktu této společnosti s iránskou SATAK Co. Ltd of NIOC o dodávce plynových turbín.. V tomtéž měsíci v JAR vyletěl do povětří se svým automobilem ukrajinský byznysmen Sergej Petrov, bývalý vedoucí poradenské společnosti Far West Ltd. Podle některých údajů obchodník byl nespokojen s částkou, kterou získal za svoji účast v pašování a proto vydal své společník německé policii. K dnešnímu dni je živ pouze jeden svědek dodávek -- partner Olega Orlova Jevgenij Šilenko, který se nachází v jednom z kyjevských vyšetřovacích vězení.