28. 7. 2007
Proč Česká televize bojuje za radar?
Bylo by naprosto stejně skandální, kdyby ČT svůj zpravodajský pořad obsadila pouze kritiky vládního záměru vyhovět USA v otázce umístění radarové základny. Z dlouhodobé zkušenosti je ale patrné, že takových extrémů není třeba se obávat. V ČT vědí, že poslušný pes musí sedět u té správné nohy. Sobota, ČT1, 21:15, Události, komentáře. Tomáš Klvaňa, tzv. koordinátor vlády pro komunikaci s veřejností v otázce přítomnosti cizích vojsk na území ČR, dostává servilním moderátorem takřka neomezený prostor k tomu, aby šířil mediálním prostorem televize veřejné služby informace jednoznačně podporující umístění radarové základny USA na území České republiky. Kdo je Tomáš Klvaňa? Je to najatý agent pro public relations, který se touto profesí živí u soukromé korporace, shodou okolností u britsko amerického tabákového koncernu. |
Je symptomatické, že se jedná právě o průmysl, jenž produkuje apriori zdravotně závadné výrobky, což je v tomto případě nezpochybnitelné, a proto se marketingové strategie při prodeji cigaret tak horlivě snaží odvést pozornost od tohoto faktu jinam a vyvolat v lidech pocit výjimečnosti. Do jaké míry aplikuje vládní PR agent, tedy nikoliv "mluvčí" nebo "komunikátor", jak se eufemisticky, mylně a zkresleně uvádí, marketingové strategie tabákových koncernů na problematiku radaru, není známo, ale jisté je, že to umí a není mu proti srsti pracovat s rizikem lidského zdraví jako s potenciálem určitého zisku. To samo o sobě velmi diskredituje osobu vládního PR agenta pro komunikaci ve prospěch kontroverzního vojenského projektu, který má přímo v USA řadu odpůrců (nejen mezi demokraty, ale také mezi republikány) a jehož budoucnost je nyní, vzhledem k nechuti amerického kongresu podporovat "svatou válku" neokonzervativců, poměrně nejistá. Už jen samotná podstata činnosti vládního PR agenta je určující pro jeho důvěryhodnost. Jestliže je PR agent najat proto, aby se snažil posilovat určité názory a prosazovat určité postoje, nedá se od něj očekávat nic jiného, než že to bude dělat. Je to člověk, který je za to honorován a smyslem jeho práce není objektivita, ale její naprostý opak. U člověka s určitým názorem je možné, že své postoje přehodnotí a názor pod vlivem nových informací změní, ale tady to možné není, a to absolutně. V okamžiku, kdy by PR agent chtěl prosazovat jiný názor, než za který je placen, musel by odejít. Ale toho se v případě pana Klvani nemusí vláda obávat, on je evidentně s názorem, kterému vytváří mediální popředí, velmi dobře identifikován. Kromě toho je třeba si uvědomit, že pan Klvaňa je pouhým reproduktorem, od kterého se očekává, že bude svou medializační činnost dělat lépe, než se to dařilo vládě. Proto se velmi divím, že Česká televize poskytne takový prostor k vyjádření PR agenta, aniž by jeho předpokládatelná a snadno čitelná prohlášení uvedla do kontextu, v němž mají být nepochybně vnímána. Je doslova skandální, že najatý vládní PR agent má možnost bez jakékoliv konfrontace pronášet mediálním (navíc veřejnoprávním) prostorem svá tvrzení a legitimizovat je tak v rámci veřejného diskurzu. Upozorňuji, že se jednalo o zcela vážný zpravodajský pořad, který skutečně má legitimizující moc. Pan Klvaňa dokazuje, že míní postupovat v podstatě úplně stejným způsobem a za použití stejných praktik, jako před ním členové vlády. Třeba nakonec začne i zpívat, prozatím se ale spokojuje s "vondrovským" přístupem. Podle ministra Vondry by občané neměli rozhodovat o takových otázkách, jako je radar, protože jim to prostě nepřísluší. Vondra tedy omezuje demokratické zřízení této společnosti. Pan Klvaňa k tomu dodává, proč tomu tak musí být. V jeho výstupu zaznělo, že demokracie v České republice není na dobré úrovni, protože obyvatelé obcí v Brdech při setkání křičeli na pana senátora Töpfera, který kvůli tomu obětovat páteční večer. Jinými slovy, lidé by měli mít podle současné nomenklatury omezené možnosti rozhodování (právě možnost rozhodování dělá demokracii demokracií), protože nejsou dostatečně demokratičtí. Říká PR agent pro výstavbu radarové základny USA v ČR. Pokud postavíme názor pana Klvani, že "v demokracii se nekřičí", vedle názoru Erazima Koháka argumentujícího proti jednání vlády, v němž vidí ohrožení demokracie novodobě bezprecedentní snahou vykonavatelů vlády omezit společenské rozhodování v otázkách morálně i politicky přesahujících jejich zplnomocnění, stává se rázem směšným. Ale nikdo v České televizi toto srovnání neprovedl a proto je na místě otázka, proč Česká televize cíleně podporuje konkrétní politický záměr a proč se staví po bok vlády jako její mediální partner? Pokud si vláda slibovala od angažmá pana Klvani, že bude coby bývalý novinář snadno vnikat do redakcí a ovlivňovat jejich práci zevnitř, pak se to daří. Je evidentní, že to moc úsilí nestálo. Trend, který Česká televize nastoupila, potvrzuje i další náplň inkriminovaného zpravodajského pořadu. Výstupu pana Klvani následuje příspěvek o tom, že Češi jsou podle sociologického výzkumu antiamerikanisté a proto nechtějí radar. Americká občanka potvrzuje, jak se Češi smáli jejímu přízvuku, protože jim chybí kontakt s jinými kulturami a nějaký jmenovaný, leč naprosto indiferentní "odborník" uvádí, že antiamerikanismus je skutečně způsoben vlivem izolace a velkou geografickou vzdáleností USA. K tomu nějaký pořadník oblíbenosti různých národů, v němž na třetím místě figurují Francouzi, tedy největší evropský kritik USA.... Jednoznačné sdělení k divákovi: Češi nechtějí radar na základě svých emocionálních předsudků. Téma uzavírá diskuse o vztahu Čechů k Americe, pozvanými jsou Michael Žantovský, pravicový politik se silnou vazbou na USA (bývalý velvyslanec tamtéž a nynější velvyslanec v Izraeli) a Pavel Barša, politolog publikující, byť kriticky, v pravicovém tisku. Podle jejich společného názoru pak postoj vlády nelze považovat za podlézavý a také Američanům neprojevujeme dostatek vděčnosti... Jednoznačné sdělení k divákovi: Všechno je v pořádku, pouze veřejnost je dezorientovaná. Závěrem je nutné dodat, že by bylo naprosto stejně skandální, kdyby ČT svůj zpravodajský pořad obsadila pouze kritiky vládního záměru vyhovět USA v otázce umístění radarové základny. Z dlouhodobé zkušenosti je ale patrné, že takových extrémů není třeba se obávat. V ČT vědí, že poslušný pes musí sedět u té správné nohy. |