Oni jsou průkopníky, od nichž jsem se naučil mnohé o tom, jaká je intelgience a hodnoty naší mládeže, pokud jsou kultivovány se vší pečlivostí. Mnohému jsem se naučil také od vynikajícího pedagogického sboru, jehož velká část studovala v Univerzitním městečku Josého Antonia Echeverríi (CUAJE).

Nesmím zapomenout ani na příklad sociálních pracovníků, kteří obohatili mé znalosti a zkušenosti svými organizačními schopnostmi a obětavostí, či na tisíce čerstvých absolventů -- vychovatelů, kteří splnili úkol zvýšit počet učitelů v sedmých, osmých a devátých třídách základních škol tak, aby připadal jeden na každých 15 žáků. Ti všichni zahajovali své vysokoškolské studium téměř současně v duchu myšlenek, jež se zrodily a nalezly uplatnění v době bitvy za vrácení uneseného 6-letého chlapce jeho rodině a vlasti, v níž jsme byli ochotni vsadit vše.

Za dva dny ukončí své studium na UCI 1334 inženýrů informatických věd z celé země, kteří získali stipendium za své příkladné chování a znalosti. 1134 z nich bylo rozmístěno na ministerstva zajišťující pro náš lid důležité služby a do orgánů spravujících zásadní ekonomické zdroje. Zůstala centralizovaná rezerva 200 pečlivě vybraných mladých lidí, která se bude rok od roku rozrůstat. Její nasazení bude rozmanité. Tuto rezervu, z níž 56% jsou chlapci a 44 % děvčata, tvoří absolventi ze všech provincií v zemi, kteří budou umístěni přímo na UCI.

UCI otevírá své dveře mladým lidem ze 169 okresů Kuby. Neopírá se o model výlučnosti a konkurence mezi lidmi, kterou vyznávají rozvinuté kapitalistické země.

Zdá se, jako by realita světa byla určena k rozsévání egoismu a individualismu a k odlidšťování člověka.

Zpráva agentury Reuters vydaná 3. května 2006 pod titulkem "Odliv afrických mozků nechává kontinent bez kvalifikovaného personálu a ztěžuje jeho rozvoj" uvádí, že z Afriky "emigruje podle odhadů každoročně na západ 20 000 profesionálů", a tak kontinent zůstává "bez lékařů, zdravotníků, učitelů a inženýrů, které potřebuje, aby rozbil kruh chudoby a zaostalosti".

Reuters dodává: "Světová zdravotnická organizace uvádí, že subsaharská Afrika soustřeďuje 24 % světové zátěže nemocí včetně AIDS, malárie a tuberkulózy. K tomu, aby tomuto problému čelila, má k dispozici pouze 3 % kvalifikovaných pracovníků světa".

V Malawi "je pokryto pouze 5 % pracovních míst pro lékaře a 65 % míst pro zdravotní sestry. V této zemi s 10 miliony obyvatel připadá na jednoho lékaře 50.000 lidí."

Agentura citující doslovně zprávu Světové banky uvádí: "Velká část Afriky stagnující v důsledku vnitřních konfliktů, chudoby a nemocí, z nichž mnohé jsou léčitelné avšak naprosto neléčené, není schopna konkurovat bohatým zemím, jež slibují lepší platy, lepší pracovní podmínky a politickou stabilitu".

"Odliv mozků je dvojnásobnou ranou pro slabé ekonomiky, které nejen přicházejí o své nejlepší lidské zdroje a peníze vynaložené na jejich vzdělání, ale navíc musí ročně vynaložit cca 5,6 mld dolarů na pokrytí pracovních míst uvolněných přesídlenci".

Výraz "odliv mozků" pochází ze 60. let, kdy Spojené státy přetahovaly lékaře ze Spojeného království. Tehdy se loupení odehrávalo mezi dvěma rozvinutými zeměmi, jednou, jež vyšla z 2. světové války v roce 1944 s 80 % zlatých ingotů, a druhou těžce poškozenou a připravenou v důsledku války o své impérium.

Za zvláštní zmínku stojí intenzivní migrace z východní Evropy a (bývalého) Sovětského svazu do západní Evropy a Severní Ameriky, k níž došlo po rozpadu socialistického tábora.

Mezinárodní organizace práce uvádí, že počet vědců a inženýrů opouštějících země svého původu a směřujících do průmyslově vyspělých států se rovná cca třetině počtu těch, kteří zůstávají v původní vlasti, což vede k výraznému oslabování nezbytného lidského kapitálu.

Analýzy Mezinárodní organizace práce soudí, že předehrou k odlivu mozků je migrace studentů. Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj uvedla, že začátkem tohoto tisíciletí, "vysokoškolské studium v členských zemích absolvovalo něco přes 1,5 milionu zahraničních studnetů a přes polovinu z nich pocházelo z nečlenských zemí. Z tohoto celkového počtu téměř půl milionu je ve Spojených státech, čtvrt milionu ve Spojeném království a kolem 200 tisíc v Německu".

V letech 1960-1990 přijaly Spojené státy a Kanada přes milion profesionálů a techniků, kteří se přistěhovali ze zemí třetího světa.

Cifry jen letmo nastiňují tragédii.

V posledních letech se podpora této emigrace stala v řadě zemí Severu oficiální státní politikou se speciálně pro tento účel vypracovanými pobídkami a postupy:

"Akta o americké konkurenceschopnosti ve 21. století" schválená Kongresem Spojených států v roce 2000 zvýšila počet přechodných pracovních víz známých jako H-1B ve fiskálním roce 2000 ze 65 000 na 115 000 a poté, v letech 2001, 2002 a 2003 až na 195 000. Cílem tohoto zvýšení bylo podnítit zájem o vstup do Spojených států pro vysoce kvalifikované přistěhovalce, kteří by pokryli pracovní místa v sektoru špičkové technologie. Ve fiskálním roce 2005 se sice tento počet snížil na 65 000, příliv profesionálů do této země však trvá beze změn dál.

Podobná opatření přijalo Spojené království, Německo, Kanada a Austrálie. Posledně zmi 8;ovaná země upřednostnila od roku 1990 přistěhovalectví vysoce kvalifikovaných pracovníků především z oblasti bankovnictví, pojišťovnictví a takzvanané ekonomiky znalostí.

Téměř ve všech případech je výběrovým kriteriem vysoká kvalifikace, jazyk, věk, pracovní zkušenost a profesionální výsledky. Program Spojeného království připočítává body navíc lékařům.

Toto nepřetržité loupení mozků v zemích Jihu rozkládá a oslabuje programy výchovy lidského kapitálu jako zdroje potřebného k překonání zaostalosti. Nejde jen o přesuny kapitálu, nýbrž o import šedé kůry mozkové, který odřezává u samého kořene inteligenci a budoucnost těchto národů.

V letech 1959 -- 2004 ukončilo na Kubě vysokoškolské vzdělání 805 903 profesionálů včetně lékařů. Nespravedlivá politika Spojených států vůči naší zemi nás připravila o 5,16 % profesionálů, kterým revoluce dala vzdělání.

Avšak dokonce ani pro elitu přistěhovalců nejsou zaměstnanecké a mzdové podmínky stejné jako pro rodilé Američany. Aby se vyhnuly složitému papírování, jež vyžaduje pracovní právo, a nákladům spojeným s přistěhovaleckým řízením, sáhly Spojené státy až k takovému extrému, jakým je zřízení plující továrny na software, která drží vysoce kvalifikované otroky v mezinárodních vodách, kde formou jakési práce ve mzdě vyrábějí všelijaké digitální přístroje. Projekt SeaCode funguje na principu lodi zakotvené ve vzdálenosti větší než 3 míle od pobřeží Kalifornie (v mezinárodních vodách), s 600 indickými informatiky na palubě, kteří pracují na moři 12 hodin denně bez přestávky po dobu 4 měsíců.

Tendence k privatizaci vědomostí a internacionalizaci vědeckého výzkumu v podnicích podřízených velkokapitálu vedla ke vzniku jakéhosi "vědeckého apartheidu" pro velkou většinu lidstva.

Skupina USA, Japonsko a Německo má obdobné procento populace jako Latinská Amerika, avšak investice do výzkumu a vývoje jsou v poměru 52,9 % oproti 1,3 %. Dnešek naznačuje, kam může ekonomická propast dospět zítra, pokud nedojde ke zvratu v těchto tendencích.

Podobná budoucnost je již zaseta i mezi námi. Tzv. nová ekonomika přesunuje každoročně obrovské toky kapitálu. Podle zprávy Digital Planet 2006 Světové aliance pro informační technologie a služby (WITSA), dosáhl globální trh informačních tecnologií a komunicací (TIC) v roce 2006 3 bilionů USD.

Stále více lidí je připojeno na internet -- 9.července 2007 bylo uživatelů téměř 1,4 miliard -- avšak ve značné části zemí, včetně mnohých rozvinutých, je občanů, kteří nemají přístup k této službě, stále většina. Digitální propast se promítá do dramatických rozdílů, kdy jedna část lidstva, ta š'tastná a propojená, disponuje více informacemi, než měla jakákoli předchozí generace.

Pro představu, co to vše znamená, stačí porovnat pouhé dvě skutečnosti: zatímco ve Spojených státech má přístup k síti něco přes 70 % populace, v Africe jsou to sotva 3 %. Provideři internetových služeb se nacházejí v zemích s vysokými příjmy, kde žije pouhých 16 % světové populace.

Je naléhavě nutné řešit stav nouze, v němž se skupina našich zemí ocitla ve světě globálních informačních sítí, internetu a všech moderních prostředků přenosu informací a obrazů. Společnost, kde lidé přebývají po milionech a loupení mozků v zemích Jihu se stalo běžnou praxí, kde je ekonomická moc a využívání nových technologií donekonečna soustřeďováno do několika málo rukou, nelze nazývat ani průměrně humánní. Řešit toto dilema je pro osud lidstva stejně důležité, jako čelit krizi vyvolané klimatickými změnami na planetě. Tyto problémy jsou vzájemně neoddělitelně propojené.

Na závěr tedy dodávám:

Kdo má počítač, má k dispozici všechny zveřejněné znalosti. Patří mu i privilegovaná pamět stroje.

Myšlenky se rodí z vědomostí a z etických hodnot. Významná část problému bude vyřešena technologickými cestami, tu druhou je třeba neúnavně kultivovat, nebo převládnou ty nejprimitivnější instinkty.

Absolventy UCI čeká grandiózní úkol. Doufám, že ho splní. A oni ho splní.