Proč by si člověk pořizoval něco kvalitního, co chvíli vydrží ?

Kde je stará dobrá rada, že chudý člověk si nemůže kupovat levné věci.

(Z toho je jasné, že jsme již všichni konečně dostatečně a po zásluze bohatí.)

Ať žije čínská levnota vyrobená v bolševických koncentrácích, kde nepohodlncům odebírají za živa tělesné orgány a pak jejich trupy nahází do kotle, aby to nikdo nemohl dokázat.

Nebo ta vietnamská - vyrobená mezi bambusem pod bičem pokrokového otrokáře-komunisty.

Ale abychom nesoudili jen jeden tábor - ty gigus-markety všeho druhu, všechny ty Lítly, Bómaksy, Pluzíky, Buzernovy, Teskna, Adalberti nebo U debila jsou úplně to samý.

Akorát, že to je pro změnu exces posedlého kapitálu.

Pověstný kruh všudypřítomné debility se tak uzavírá.

Ale jak říká klasik: „A tak máme, co jsme chtěli.“

Nespadlo to ale z nebe, přiděleno nenávratně pánembohem - bez možnosti kacířské nápravy. Kdo z nás se někdy slyšitelně ozval ? Kdo z nás si zahrál na mistra Jana a nechal se upálit na hranici šimookými šejdíři nebo vlastníky marketů, kteří si často na slušné podnikání jen hrají ?

Kdo z nás důsledně prosazuje (zejména tím, kde nakupuje), že chce mít v krámech kvalitní, pokud možno české zboží, na úkor dovozového, zpravidla čínského, šmejdu ?

Skoro nikdo. Tak si nestěžujeme !

A nedivme se, že všichni malí místní obchodníci, kteří mohli uživit spoustu místních rodin pomalu (tedy spíše rychle) zkrachují.

Ono je to totiž téměř povinné vyznání. Když představitelé státu nebojují všemi dostupnými prostředky proti dovozu zboží vyrobeného v totalitní a na lidská práva naprosto nehledící Číně, nebojkotují její trhy, nebojkotují olympijské hry v takové ostudné zemi, co bychom měli čekat od běžného občana.

Ale abych nekončil úplně pesimisticky - když jdeme nakupovat, pořád ještě můžeme změnit směr do konzumu k Frantovi za rohem. Pořád to ještě jde.