Ve sdělovacích prostředcích, mám na mysli severoamerické, se nediskutuje o tom, jaké technologie bude svět potřebovat o několik generací dále, tedy v době, až začnou docházet suroviny, energetické zdroje a voda.

Slovo, které ale zaslechnete velmi často, je válka. Zní tím častěji, čím víc se ekonomická rovnováha posouvá ve prospěch prospěch Číny, Ruska a případně Indie.

USA postupně ztrácejí svoji pozici ekonomické velmoci. Mají obrovský schodek zahraničního obchodu i státní dluh. V honbě za ziskem ztrácejí mnohá výrobní odvětví a s nimi i kvalifikaci. USA potřebují trvalý přísun obrovských finančních prostředků a energie, nemá-li se jejich současný systém ekonomicky i politicky zhroutit. Současná situace nemůže trvat do nekonečna. Zahraniční věřitelé nakonec začnou tlačit na splácení dluhů, přestanou poskytovat úvěry a přijímat dolary, jako důvěryhodnou měnu.

Typickou ukázkou je krize amerického automobilového průmyslu. Toyota již připravila General Motors o světové prvenství. Američané nejsou schopni vyrábět kvalitnější auta než třeba Japonci a v poslední době i Jižní Korea.

Situace v americkém automobilovém průmyslu je nebezpečná i proto, že uzavírání automobilek představuje ztrátu velkého počtu relativně dobře placených míst. V dnešním vysílání CNN (26.7. 2007) byla reportáž o propuštěných lidech, kteří přišli o platy zhruba 30 dolarů na hodinu a ti, kterým se podařilo najít nové zaměstnání, jsou rádi, když dostanou 12. Zavření továrny s několika tisíci zaměstnanci má devastující dopad na danou oblast. Navíc postižené rodiny mohou s prací ztratit lékařské pojištění.

Presidenti obklopeni svými kamarilami se přípravami na válku nijak netají. Probíhající válečné hry v Iráku a Afganistanu jsou pouhou rozcvičkou pro tu velkou příští.

Radar a další vojenské základny, které USA chtějí mít kolem Ruska a Asie, jsou botami vsunutými do dveří.

Nejde o obranu proti darebáckým státům. Ty by ostatně neexistovaly, kdyby USA nevstupovaly na cizí území a nepodporovaly spřátelené režimy po světě. (Připomeňme si, že Osama Bin Laden původně protestoval toliko proti americké přítomnosti v nábožensky významných místech Saudské Arábie.) Ostatně množina darebáckých států je proměnná podle potřeby.

Radar je o válce jako metodě řešení problémů, které by neexistovaly bez agresivní ideologie USA. Odmítnutí radaru je zavřením škvírky v jedněch dveřích. Samo o sobě moc neznamená, ale bude-li takových odmítnutí víc, lze mít alespoň trochu naděje do budoucna.

Čeští politici by nejraději zametli celý problém pod koberec a někde v ústraní schválili, že těch pár hektarů (jak se v rozhovoru s Chytilovou v ČT prohlásil senátor Töpfer) Američanům rádi dají.

Pokrytectví českých zastánců radaru by nemělo uniknout pozornosti české veřejnosti. Pokud mají lidé jako jsou Töpfer či Havla byť jen trochu mravnosti v těle, měli by říct otevřeně, že jsou pro válku jako metodu řešení mezinárodních vztahů.

Úroveň českých politiků, hraničící s naprostým hlupáctvím, je základním důvodem, proč by o radaru neměla rozhodovat úzká skupina nohsledů.

PS. V českých sdělovacích prostředcích těžko najdete zprávy o tom, že kanadská vláda odmítla účast na protiraketové obraně USA a neexistují náznaky, že by se tento přístup měl do budoucna změnit.

Válka se stala předmětem diskusí o budoucích vztazích USA s Ruskem a Čínou. V severoamerických sdělovacích prostředcích prakticky nenarazíte na žádnou myšlenku týkající řešení problémů světa až začnou docházet suroviny a nebo ekonomická rovnováha se posune ve prospěch Číny a Indie.

V honbě za ziskem byla mnohá výrobní odvětví přesunuta do Číny a dalších asijských států. Američané ztratili pozici i v automobilovém průmyslu. Je to částečně proto, že nejsou schopni produkovat lepší auta než třeba Japonci a nebo v poslední době i Jižní Korea (Hyundai a jeho sesterský podnik KIA). V době, kdy americké automobilky měly dostatečně vysoký zisk, snažily se získávat technologie nákupem automobilek (Ford -- Volvo, Ford - Jaguar) nebo či různou mírou kooperace (Chrysler -- Mercedes nebo General Motors -- Toyota případně Ford -- Mazda). Tyto pokusy nebyly obzvlášť úspěšné. Teď hrozí nové spojení Chrysler -- Cherry což je čínská značka, která patrně bude jednou vyvážet levná auta do Severní Ameriky.

Situace v americkém automobilovém průmyslu je nebezpečná proto, že zavírání automobilek představuje ztrátu velkého počtu relativně dobře placených a druhdy i stálých míst.

Výpadek výroby do jisté míry nahrazují zvýšené náklady na zbrojení. USA ale potřebují trvalý přísun obrovských finančních prostředků a energie, nemá-li se současný systém ekonomicky i politicky zhroutit. Situace, kdy USA ztrácejí výrobní kapacity (a následně upadá i kvalifikace dělníků) nemůže trvat do nekonečna. Věřitelé nakonec začnou tlačit na splácení dluhů, přestanou poskytovat úvěry a přijímat dolary, jako důvěryhodnou měnu.